Začít psát v 1:23, no to je krásný čas, ne? :-) Jak jsem si myslela, že jsem dnes... Jo počkejte! Vy nevíte o včerejšku! :-) Včera jsem ze školy šla na tapas do oblíbené cafeterie [kafeterie], kde znám vlastníka poloviny podniku a kterého jsem i přišla podpořit, protože mi povídal o svých plánech do budoucna. Nasmáli jsme se, já si dala výbornou bagetku s rajčatovou salsou a tuňákem, vzala kufr od Nabila a šla za Leti. Ještě v cafeterii jsem Juanovi ukazovala, kam jdu a ten se na mě tak díval, že to bude trvat aspoň půl hodiny! Jsem si z něj dělala srandu, že nohy přeci mám J To jsem ještě nevěděla, že tam budou i takové stoupáky a krpálky  Nakonec jsem ufuněná po ¾ hodině dorazila k Leti před branku. Vytáhnu telefon, volám jí, ona to nebere a hups.... Telefon se vybil. A já? Já si nejsem jistá, jestli jsem před správným vchodem  Navíc.. nevím, jestli už jsem vám to říkala, ale tady na zvoncích nejsou jména, ale čísla bytů. Zhruba tři vteřiny po tom, co se mi vybil telefon, někdo otevřel od moc pěkného rezidentního paneláčku dveře a tam se objevila Leti s maminkou. A ne, že by slyšela telefon. Šly vrátit kamarádce židle J Leti uznala, že jsem měla setsakra kliku, protože jinak neví, jak by jsem se k ní dostala. Miluji "náhody" J U Leti jsem nafasovala vlastní pokojík a to po jiné kamarádce ze salsy J A tady jsem se i dozvěděla, že holky bydlí spolu, jen Maricruz je teď na severu. Šmankot, už to rozebírám jak průběh a to jsem vám chtěla dávat jen nějaké zprávičky J Každopádně.. S Leti jsme mi nachystali postel a začalo to: "Víš, bydlím docela daleko od centra, nevím, jak chceš baštit, ale já bych potřebovala dojíst věci, které jsou tady, než odjedu, takže by bylo super, kdybys mi pomohla. Samozřejmě se tady chovej jako doma, z lednice a mrazáku si vem, co chceš. Nedáš si třeba zmrzlinu? A jestli chceš, oběd nám může udělat mamka, která bydlí jinde, jí to nevadí." Pamatujete si, jak jsem vám v roce 2012 psala, že někdy trvá i rok, než je kamarád pozván třeba na oběd k rodičům? Domovy jsou rodinné, proto mě to úžasně překvapilo. A ta péče kolem? No ta mi chyběla!  To nemyslím nic proti ničemu, ale vemte si, že Leti znám z kurzů salsy, z fiest a to je tak všechno. Ona mě u sebe nechá přespat, mám se chovat jako doma, což vím, že myslí naprosto vážně a ještě mi nakonec řekla, že už jde spát, a tak mi řekla: "Tak až půjdeš spát ty, nevím, jaký máš rytmus, tak tady prosím tě zhasni. Pusť si televizi, cokoliv chceš." Nakonec se ještě vrátila, že mi neukázala, kde je ta zmrzlina, či něco takového  Je úžasná! J Šla jsem spát nějak v půl třetí a vstávala ve 12 J Už si zase začínám ... asi už jsem si spíš zvykla, že?  A to jsem se ještě včera pousmívala, když mi chlapci říkali, že si museli v 9 přivstat  Ráno mi Leti ukázala, kde jsou nejrůznější oplatky (říkají tomu gallety [gajety]), kakao, kafé, ať si dám cokoliv J Snídani jsem zvládla bravůrně a měla jsem v plánu se věnovat bakalářce. Jak to dopadlo? K otevření a studiu těch knížek jsem se dostala asi tak v sedm. Z těch dvou knížek mám zdrojů hafo, ale... Ještě nevím, jak to budu dělat... Jestli si to mám nejdřív přeložit a pak z toho vytáhnout info, či to louskat a hned to přepsat. Bude to chtít cvik, protože mi zase hrozí bolest hlavy z míchanice jazyků  Obecně jsem si myslela, že jsem dnes trošku marnila čas a nedokázala jsem se k tomu dokopat, ale... S Leti jsme si povídali jak u oběda, tak u večeře a dozvěděla jsem se hromadu nových věcí. Dozvěděla jsem se, že je Leti 32 let, i když vypadá trochu starší jak já, že je učitelka angličtiny. V salse ji nebaví mávat těma rukama, a tak od příště se naučí kluka, ať vyzve kamarádku k tanci, která s ní chce tančit, protože nic neumí. Dostali jsme se i k Evropské unii a historii Španělska. V letech 1935-1939 (snad si to pamatuji dobře) tady byla občanská válka a poté byla Franquem (od Franco) nastolena diktatura, která víceméně trvala až do jeho smrti roku 1975. Španělsko se do druhé světové války nezapojilo, byli zničení po civilní válce. K tomu si ještě nastoupil Franco, zrušil zahraniční obchod, takže Španělsko začalo zaostávat za státy Evropy... Lidé se neměli s kým srovnávat, a tak se nezlepšovali a nechtělo se jim do toho. Bylo více analfabetů. Pro lidi bylo po civilní válce důležité žít v klidu a jíst. Leti mi povídala i o nedostatku jídla a hladu, ale teď nevím, jestli to bylo za občanské války či za Franca. Leti se začala bavit i o Evropské unii a o Evropanech. Necítí se býti Evropankou, vždyť mají úplně jiný režim a navíc ví, jak na Španělsko Evropani pohlížejí. "Já vím moc dobře, jak se na nás ostatní státy dívají. Jako na zloděje a lidi, kteří nepracují. Hlavně tady na jihu je to opravdu tak, že děti třeba odpoledne nechodí do školy, máme siestu. Ale já v těch třídách jsem a vím, co se děje. Vždyť tady máme 35 stupňů, ty děti sedí, vadnou, tečou jim čůrečky potu po tváři a nedokážou se v takových podmínkách učit, to prostě nejde. Navíc školy na to nejsou zařízené, nemají klimatizace a na zimu nemají topení. U nás neplatí evropský čas. Proč vstáváme tak pozdě? Protože se ochlazuje večer a teprve třeba kolem osmé můžeme jít ven, aby se to dalo vydržet. Pak jdeme spát později a později i vstáváme. Navíc víme, co to znamená ztratit kvalitu života. I na severu Španělska a v Madridu se setkáš s tím, že lidé tam mají evropský čas. Oni nemají čas přijít si domů, uvařit si jídlo, také spěchají, ale my si to tady na jihu ještě udržujeme a udržovat budeme." Povídala mi i o expertu, kdy vyváží nejvíce olivového oleje, kde soutěží s Itálií, dále ovoce, hlavně citrusové plody, také víno, kde soutěží s Francií a Itálií. U gastronomie vyniká španělská kuchyně, protože Italové už nemají čas přijít domů a něco si připravit. Jediné vlastně, co mají typické, jsou těstoviny a pizza, ale když se to vezme kolem a kolem, tak toho až tolik není. Tady je mnohem bohatší strava, máme jídelníčky tvořené i arabskými jídlo. A srandovní také je, jak se tady Španělé někdy na jihu bijí v hrudník, i když je to tady vše arabské. A tak těm lidem říkám: "Vidíš svou pleť? Je tmavší. Vlasy máme také tmavé, ještě k tomu kudrnaté, oči hnědé." Večer jsme se dostali i ke jménu a Leti se mě ptá: "Vy máte také jen jméno a příjmení, že? Vždyť to nedává smysl, já jsem pyšná, že se jmenuji i po mamince, proč bych jí za to brala zásluhu. Tady se při svatbě nemění ženě jméno, ona se prostě narodila, rodiče jí pojmenovali, tím člověkem je a tím zůstane." Teď si ještě vzpomínám, jak mi včera Oscar říkal, že jsem pěkná, či že mi to sluší a já řekla: "Když to tak říkáš, tak to tak asi bude J". A on mi na to povídá: "Víš, setkal jsem se s hodně lidmi, kteří přijeli z jiných zemí a ti jsou tak zakomplexovaní, že začnou říkat: ne, to ne. Začnou se bránit a nevím co ještě. Vždyť pokud člověk nedokáže přijímat lásku, pochvaly a poklony, nemůže to ani dávat. Vždyť jak by to fungovalo? Ty lidi se o tolik připravují!".