Na louce v smutku seděla

V černou tu tajemnou noc

Sama do dálky hleděla

S nekončící nadějí vyhlížela

 

 

Chlad tajemný do těla

Vnikal jí tuze moc

Ona však své věděla

A proto stále čekala

 

 

Pak silný vítr zvedl se

S napětím okamžitě vzhlédla

Že by se snad už konečně

Dočkala touhy své?

 

 

V dáli postava se

V husté mlze objevila

Dívka hned zvedla se

Směrem k ní vydala se

 

 

Postava chvíli čekala

Na ni v té mlze tajemné

Dívka ta vůbec nezaváhala

A s mlhou poklidně splynula

 

 

Pak něžně spolu se objali

Bylo to vskutku dojemné

Dlouho však nemeškali

A na cestu svou se vydali

 

 

Když potom přestal

Tajemný vítr vát

Pak jen klid nastal

A slunce přivítal

 

 

Pochmurné ráno následovalo

Zahlédla jsem její rodiče postávat

Tam, kde v noci zmizelo

Dítě jejich, které tak nešťastné bylo