Každý den bez tebe tolik mě ničí

Duši ukradl jsi mi a já teď nejsem už ničím

Bývala jsem panenka tvá, vždy usměvavá, veselá

Nevím však, co tak náhle stalo se, že z mého života zmizel jsi docela

 

 

Ach lásko, s tebou já konečně našla smysl života

Teď sama světem bloudím a celou sžírá mě nicota, prázdnota

Z lásky k tobě, ach já naivní osoba, dokázala jsem tolik překážek překonat

A ty? Namísto sladké odměny rozhodl ses na mě jen tak bezdůvodně vykašlat.

 

 

V srdci smutku moře mám, jako vyprahlá poušť pomalu umírám

Doufat však nepřestanu nikdy, proto s nadějí stále bezmocně vyčkávám

Až jednoho dne opět najdu smysl života, až pro mě vyjasní se tento černý svět

až konečně uvědomíš si, lásko má, koho máš opravdu ze srdce rád, a vrátíš se ke mně zpět