Když do hlavy stoupá nám stesk a opuštění,

my živi jsme a přece dávno nežijem´,

to jenom ztraceni upadáme v zapomnění

když živi jsme, tak proč už dávno nežijem´?

Když smutno nám je, být chtěli bychom zachráněni,

není však komu svěřit se s naším trápením

Namísto kýžené záchrany přichází jen další utrpení

Komu jen svěříme se se svým trápením?