Je vážně tak těžké pochopit

Že navždy s tebou chtěla jsem být?

Po boku svém stále, vždy a všude tě mít

V dobrém i ve zlém jen s tebou navěky žít.

 

 

Tak proč ke mne zády náhle musel jsi se otočit

A cit, který žhavě spojil nás, tak narychlo ukončit?

Až přespříliš rychle podařilo se ti na mne zapomenout

A jméno mé navěky věků poslat do nejhlubších temnot

 

 

Já však tebe v srdci svém navždy budu zarytého míti

A nikdy víc už snad nebudu moct spokojeně žíti

A až na louce přivoním si k rozkvetlému kvítí

Vzpomenu si, jak nádherné s tebou bylo žití.

 

 

Žádná vůně však nikdy nenasytí

Mé srdce po lásce toužící

Na poplach stále bijící

A věrně milující.