Z krajiny trápení
odplouváš do snění,
kde tíhy pozbývá
každý hřích.

Sněhový baldachýn
pod nohy vrhá stín,
úplněk shlíží se
v kalužích.

Kameny dláždění
na chvíli promění
mrazivá noc v střípky
křišťálu,

co křupou pod botou
třpytivou samotou,
když lidí bdících je
pomálu.

V tom čase zakletém
stáváš se dítětem.
I tehdy z nebe se
sypal sníh,

a ty zas jako dřív
umíš se těšit z nich...
... z andělů do sněhu
lapených.