Každý den dveře otvírám,
svou pohádkovou bránu,
kterou pak nazpět vracím se
někdy až pozdě k ránu.
Za těmi dveřmi zázraků
je tajuplná zem
a já se pouštím na cesty
vždy s jiným průvodcem.

Ruku mi podá na pozdrav
a já se chvěji touhou
vyrazit už už na cestu,
tak neznámou a dlouhou.
Už spoustu let klíč schovávám
ke své kouzelné bráně,
čekává tiše na svůj čas
a nezanevře na mě.

Když přijde večer, lampy zář
vykouzlí na zeď stíny -
- všechny své chmury odhodím,
teď přichází svět jiný...
Nastává jeho čas,
když půlnoc z věže bije.
Ajá svou knihu otvírám,
s ní bránu fantazie...