Ostravský agi klub Permoník uspořádal zkoušky - dokonce hned dvoje. No a my s Ajuchou jsme se jich zúčastnily...

Pro nezasvěcené: kategorie v agility - podle velikostí psů (Small, Medium, Large) s podle výkonnosti (A1,A2, A3), zkoušky jsou příležitosti, jak splnit limity k postupu do vyšší kategorie.

13. 7. 2008

Na zkoušky jsme se hlásily na poslední chvíli, vlastně už po uzávěrce, ale protože startovní listina zela prázdnotou, nebyl problém se přihlásit dodatečně, přesně tak to psali Permoníci na svém webu a tak to i bylo. Měli dobrou organizaci, každá kategorie odběhla oba běhy a až potom se přistoupilo ke kategorii druhé. Takže odpadlo čekání, než všichni odběhnou první běh (což je doba i na tři hodiny) a za dvě hodiny mohl člověk vyrazit zpátky.

Kategorie A1, ta začátečnická, začínala svůj běh v 8:00. V kategorii bylo kolem deseti psů. Co vám mám povídat, sice jsme se nediskvalifikovaly jako předtím pokaždé, ale ze všech, kteří běh dokončili, jsme byly poslední. Čili 6. a 8., každý běh s jednou chybou a penalizací za čas (agiliťáci chápou, ostatní ani nemusí, není to podstatné), obdržely jsme dvě DOBRÉ. Ještě že jsem si všimla chybě v tabulce (špatný součet trestných bodů) a nahlásila ji pořadatelům, protože jinak bychom dopadly ještě hůř. xD

Jo, a na co bych zapomněla - zmínit se o hraných hitech. Zkombinujte, prosím, Kabáty, Michala Davida a Horkýže Slíže. Taková atmosféra, to se jen tak nevidí. xD A pořád tam hráli jednu písničku s textem :

Časomiera na nule,

vzduchom letia granule,

Život je pes,

Život je pes!

Myslela jsem, že to je nějaký song o agility (časomiera na nule, to je přece diskvalifiakce...) a doma jsem si ho stáhla. Stačilo si však poslechnout text a došlo mi, že to tak úplně o agilku není. xD

2. 8. 2008

Naše kategorie zase celé zkoušky zahajovala, takže jsme v sedm ráno vyjížděly. Po prezenci a kontrole očkováku jsme se usídlily na našem místě z minula - na nepoužívané kladině a Ája na dece, neboť jí bylo řečeno, že rybářská stolička, kterou si mamka koupila, byla po Ájině minulé okupaci zcela nepoužitelná. xD Běžely jsme hned jako 4., výsledek - jedna chyba (ona to prostě čistě nezaběhne, uděláchybu tam, kde nikdy předtím!) a taky 2.3 tr. bodů za čas. Ze sedmi týmů, které se dostaly do cíle, jsme byly 7. xD Nicméně, máme VELMI DOBROU a nebýt té chyby, jsme druhé.

Druhý běh byl trochu obtížnější, však se koukněte.

 

 

 

*Zasvěcení pochopí*

Možnost vypadnout na parkur jsem brala jako osvobození. Vedle nás totiž zakotvil nějaký pán se svými dětmi a to, co jim říkal a "vysvětloval", to byly perly jako z ústřice. Přesná definice by zněla agiliťák-teoretik. Vysvětloval dětičkám, co je slalom, ale když se ho ta holčina zeptala, jestli je jedno, z které strany tam pes vbíhá, tak byl v koncích a začal mlžit. Ale jinak byl chytrý jako rádio. To, co si myslele, že ví, opakoval pořád dokolečka. xD

Druhý běh byl zhruba stejný jako první - jedna chyba (pro změnu na jindy výborném slalomu, chjo!) a 1,03 tr. bodu za čas (známka zase VD). To jsem ale zjistila až později, protože kategorie Small zkoušky ukončovala a tak výsledky jsem se dozvěděla až při vyhlášení překvapivým způsobem. Na druhém parkuru se totiž hodně týmů disklo a ostatní dělali chyby, krom jednoho, který měl tím pádem jistou výhru.

Tak jsme se z lavičky přesunuli na vyhlášení. Moje naděje, že okolnosti nám dopřejí 3. místo ve duhém běhu, přišly nazmar. O to horší byl šok při slovech "...na druhém místě se umístila Michaela Tlapková s Ájou!". Moje první reakce v duchu: "Do prčic, po které straně vítěze stojí druhý?". To jsou starosti, tohleto. xD

Dostaly jsme diplom a balíček granulek, takových těch dražších.

Jenže pozor! Vyhlašoval se i součet běhů a protože jsme oba dokončily a v jednom získaly druhé místo, znamenalo to pro nás šanci na umístění! Sice na třetí místo, ale i to se počítá. A taky že jsme ho dostaly, i s medailí, dalšími granulemi, gratulacemi a pochvalou od paní rozhodčí! A po fotografování jsme měly taky ještě právo volby nad stolem s hračkami. Vybrala jsem Áji pískací balonek a byla to osudová volba. Okamžitě si jej zamilovala a pískala na něm celou cestu a ještě teď , po třech hodinách, leží pod postelí a píská jako o život. Zvláštní, normálně pískátko do pěti minut vykousne a je klid, ale tu vysokou frekvenci si vyloženě užívá. xD

 

*Zelený, s nákresem parkuru a za druhé místo, toť náš diplom!*

*Ajucha a balonek s velmi pronikavým zvukem, z kterého už nás s mamkou bolí hlava. xD*