Neděle 10. 8. 2008

Počet získaných medailí: 1; počet nově objevených výjezdů z Hradce: 2; počet ušlých kroků: 7 700

Ráno jsme vstávaly vcelku rozlámané. Mívám problémy s usínáním a Nežárka pod okny hučela celou noc. Co bylo přes den romantickým šuměním, to se v noci rozléhalo a nadělalo víc hluku než postele, vrzající při sebemenším pohybu. Hučení vody v nás taky evokovalo nutkavou potřebu navštívit záchod, a to pravidelně v půlhodinových intervalech. Ve všech třech. :-D Až na ty postele a fakt, že pokoj nezahrnoval ledničku, byl ale penzionek senzační.

Původně jsme sice měly vyrazit hned po snídani, ale nakonec jsme se zpozdily, kvůli OH, samozřejmě. A stálo to za to, vidět, jak jsme během dvou dnů získali díky střelcům dvě zlaté. Micka to moc neřešila, ale my s mamkou jsme fandily jak sportovci tělem i duší. :-D

.

Na nedělním programu byla návštěva Třeboně. Během opětovného bloudění hradeckými křižovatkami jsme zázrakem vyjely vždy na opačnou stranu, než bylo třeba, přičemž jsme objevily další dva výjezdy z města. Navštívily jsme výstavku vodníků (kde jsem si málem rozbila hlavu), stánek se slaměnými ozdobami (Kde se mamka zamilovala do výrobků a několik jich koupila jako dárek pro příbuzenstvo. Dnes nám zdobí kuchyň.). Protože prohlídka měla začít za chvilku, využily jsme příležitosti a taky se jí zúčastnily.

.

Mamka versus já: "Vidíš to malinké pidikřeslo u krbu?"

"Jo."

"Co myslíš, pro koho to je? Pro mimino?"

"Neee, to bude pro psa."

"Prosím tě..."

Průvodkyně: "A ještě vás upozorním na to malé křeslo u krbu. To nechala hraběnka vyrobit pro svého pejska, jehož portrét jste viděli v předpokoji."

Po prohlídce jsme usedly v restauraci za zahrádkou, kde měli moc sympatické menu. Jídla nesla jména jako Zlaté broky Kateřiny Emmons, Olympijská kachna z pekingských bulvárů nebo Šebrleho jedenácté nej. :-D Takže byla započata další debata, tentokrát na téma OH, naši reprezentanti a jejich chutě. Ale nakonec jsme si daly obyčejný smažák. :-D

*třeboňské náměstíčko*

Při obhlídce rybníku Svět jsme zjistily, že nejbližší výletní jízda začíná za deset minut a tak jsme si koupily lístky. Sedly jsme si na lavičku na přídi. "To je jako na Titanicu!" řekla mamka nadšeně. K tomu bych to radši nepřirovnávala, nerada bych plavala přes největší český rybník. :-D Cesta kolem Světa za 80 minut však proběhla bez nehod, možná proto, že v srpnu je ledovců v jižních Čechách tak málo. :-D A tak jsme mohly vyrazit na procházku k hrobce Schwarzenberků. Tam však byly davy turistů a tak jsme se koukly jen zvenčí, čímž jsme ukončily náš první výletní den, pokud nepočítám další bloudění Hradcem a kroužení po rondlech. Zase známe o další dva výjezdy víc. :-D