Jako malá jsem skládala puzzle ve velkém. Následně jsem dílky zase smíchala a začala od začátku. Prostě magor. ;-) A občas jsem zamontovala třeba i dílky dvou do sebe, abych to měla složitější. Pak se moje záliba nějak odmlčela, na nějakou dobu, no a dneska už v tom zase jedu. Ale tentokrát s rozumem. ;-)

Tohle puzzle jsem dostala k 6. narozeninám, tisíc dílků. Pár červených na růži a jinak bílý pes a černé pozadí. Složila jsem ho až předloni. Předemnou to zkoušelo několik našich známých, ale bezúspěšně. Asi jsem opravdu flegmatik. xD

K letošním narozeninám jsem dostala puzzle panoramatické, které mělo sice jen 500 dílků, ale protože jsem na skládání neměla čas, trvalo mi složení tři dny. Puzzle se skládalo dobře, jak můžete vidět na fotce - linie nejsou rovné, takže nehrozí to, co u puzzle se psem - že na to, že se někde stala chyba, přijdete pozdě.

Většinou nezačínám od krajů, jen si je dávám bokem, ale tentokrát jsem chtěla vědět, jak velké dílko nakonec bude.

Druhá fáze. ;-)

A konečný výsledek. :-)

Jak jste na tom vy? Máte rádi puzzle? Nebo nad mým výrokem "Ale mě to celkem uklidňuje!" vrtíte hlavou? Ale vážně. Většině by z toho asi přeskočilo, hlavně teda z toho retrívra, (na toho jsem hrdá xD), ale já mám svou osvědčenou taktiku, díky které vím, jaký dílek kde bude. Takže si nad pár sty dílky spíš vyčistím hlavu, můžu se pěkně zamyslet... A ostatní přemýšlí, jak si to můžu dovolit. xD