Stará láska nerezaví.

Přátelství má různé stupně. Od známostí, které pozdravíte, když se míjíte, přes ty, s kterými prohodíte pár slov, až po ty, s kterými trávíte spousty času zcela dobrovolně. Ale i s těmi, které vídáte jen ve chvílích, kdy je potřebujete, můžete mít vřelý vztah. Můj teplý přítel mé vady charakteru toleruje a kdykoli je mi mizerně, poskytne mi pomoc, aniž by reptal: "Že sis taky jednou vzpomněla.". Je na něm prostě vidět, že je zdravotník na svém místě. I když je většinu času studený jako psí čumák, v případě potřeby se pěkně rozpálí.

Tehdy spolu trávíme dny a noci, při usínání ho objímám a tiskneme se k sobě. Zahřívá mě a já ho nikdy nenechám zcela vychladnout. Když ho mamka objeví v mé posteli, nijak ji to neudiví ani nerozčílí. Vlastně už ani není překvapená, po tolika letech naši známosti. Mamka můj vztah k němu jen podporuje, dokonce se o něj pěkně přetahujeme, když ho mamka chce přelákat z mé postele do její. Občas trochu polevím v ostražitosti a nakonec jej v mamčině posteli opravdu najdu, ale dávám si pozor. Války o jednu známost jsou dost rizikové, jak známo. Tak se k nám nakvartýroval přítelův bratr. Je sice poněkud tmavší než jeho příbuzný, ale jinak jsou k nerozeznání, zkrátka dvojčata tělem i duší.

A tak mám svého spolehlivého společníka pro těžké chvíle zase jen pro sebe a žádné krize v našem vztahu na obzoru nejsou.

Můj starý dobrý teplý přítel, termofor.