Vzpomínka na jedno jarní dopoledne. Aneb když Vám škola odpadne, přesuňte se do jiné!

Katčina mamka je učitelka a jednou jsme jí šly do školy vypomoct na poslední hodinu. Shodou okolností výtvraku. Ano, já jsem měla pomáhat ve výtvarce. Podotýkám, že ona třída byl druhý ročník ZŠ.

dětiček ve třídě bylo asi dvacet a každé z nich mělo už z minulého týdne sadu obrázků, na kterých se pokusily znázornit děj pohádky Míček Flíček (Co to proboha je?). Každý si označil všechny obrázky číslem, udávájícím jejich pořadí, a nějakou značkou. Trvalo nám s Katkou dost dlouho, když jsme díla rozdávaly, než nám došlo, že 0 není nultý obrázek v pořadí, ale podpis-kolečko.

Pomoci dětem díla seřadit taky nebylo moc snadné. Barevné objekty na papíře ztěžka připomínaly cokoli a na "čísla" se spoléhat taky nedalo. Jojo, než se člověk naučí psát, začne škrábat. Katčina mamka od nás nakonec papíry přebrala, začla děti brz ostychu vyslýchat, co to vlastně je, a nám zadala další úkol.

Než si dětičky nakreslí titulní stránku, máme jim poskládat hromadu papírů do harmoniky. Ajaj, to už jsem taky zapomněla. Dala jsem Katce náskok, připomněla si teorii a začala skládat. První papír padl rozcupovaný za vlast. Při druhém jsem se chytla. Při třetím se začaly hlsáti děti, že mají titulní stranu hotovou. Jasný signál, abych vyskočila na nohy a začala jim harmoniky, z kterých měla vzniknout knížka, rozdávat.

Mým úkolem bylo dětem knížku správně natočit, aby nalistovaly do protisměru. sama jsem si to radši dvakrát zkotrolovala, než jsem jim titulní stránku přiměřila zhruba doprostřed harmoniky.

"To je ale hezký... ehm... obrázek." zaculila jsem se na holčinu, která zvedla ruku jako první. "Tak si to hezky takhle nalep, jo?" "Tak jo." řekla holčina a málem jsem schytla přímý zásah lepidlem. Trochu míň nadšení, holka, jinak na tebe budou muset po hodině vzít ředidlo...

Klusala jsem po třídě, usmívala se přiblbe na děti, aby se mě nebály, rozdávala jim harmoniky, které produkovala Katka, a do toho zadržovala smích, když jeden kluk opsal z tabule, kam Katčina mamka nakreslila, jak mám titulní stránka vypadat, Napsala a nakreslila: i se jménem Katčiny mamky.

Naštěstí to byla už poslední hodina, takže nic víc se po mně nevyžadovalo. Ale když jsem dorazila ke Katčině stanovišti (toho blbečkovského úculu se už asi nezbavím), měla jsem chuť Katku praštit, když se na mě usmála, odepsala Jiřímu na další z deseti SMS, co si za tu hodinu stačili poslat, a řekla: "Tobě to s těma dětma tak sluší!"

A bude i za mřížemi?