Díky možnosti přednastavených článků mám možnost přesně načasovat zveřejnění tohoto na  27.7.2009 v 12:31, přestože právě jsem na svém pracovišti. Nehodlám tady nijak řečnit o návštěvnosti a podobných věcech, jen napíšu, co je toto za datum: "slavím" své třetí výročí blogování. Částečně sice na svém starém blogu, ale existuju tady, takže virtuálně  zavzpomínám taky tady. A taky musím říct, že i když jsem trochu heptofil, datum zahájení mé bloggerské kariéry je dílem náhody. :-D

A teď zpět do reality:

Děsně mě bolí - no, nazvěme to pozadím. :-D Včera jsem totiž tři hodiny těžce sportovala a moje, ehm, pozadí na takovou námahu není zvyklé. Poznámka -  hráli jsme bowling. :-D Kdyby mě bolelo rameno, tak bych to chápala - přece jenom ta koule není nejlehčí a ještě ji člověk musí rozpohybovat, ale sakra, proč, ehm, pozadí? Vždycky jsem tu kouli metala po dráze vcelku slušnou silou, aby se kuželky hezky rozletěly, akorát že jsem blbě zaměřovala a většina mých pokusů skončila v těch žlábcích po boku. Ale když už se koule dořítila na konec středem, pokosila kuželek vcelku dost. Jenže se mi to povedlo jednou až dvakrát v každé hře, takže bodový deficit mezi mnou a ostatními byl vcelku značný. :-D

Pobavila mě ale mamčina známá, když se mě ptala, proč pořád říkám, že mi nejdou sporty, když bych s takovým švihem mohla házet koulí. Fakt nevím, kdo by odvážel raněné a mrtvé, stačí, že jsem už  před lety při hodu krikeťákem sestřelila jednoho mladšího spolužáka, který hrál ve zdánlivě bezpečném úhlu a vzdálenosti ode mě s ostatními fotbal. :-D

Ale mám ještě lepší pecku, než že jsem se tři hodiny včera hýbala! Byla jsem na cvičáku. Ne se psem na agility, ale s mým panem otcem-autoškolákem na Starém Tlapkově, kde má cvičnou plochu. Ve výcviku můžu být až rok, než půjdu ke zkoušám, tak toho hodlám zneu-, ehm, využít. Nevím, kolik cvičiští pro začátečníky má po jedné straně škarpu, po druhé stromy a po třetí přečerpávací stanici methanu (ach to poddolované Karvinsko), ale zrovna tady v Tlapkově takové máme. :-D

První lekce byla opravdu jen tak na rozjezd, a to doslova. V první části jsem si štelovala sedadlo a zrcátka, v druhé se učila řadit bez pohledu na páku no a pak jsem se rozjížděla. Ale víte, co je nejlepší? Když se řítíte po plácku dvacítkou, zařadíte dvojku, vyhnete se tomu příkopu zatočením doleva, u methanu zase doleva, pak sešlápnete brzdu a ono to co? ZASTAVÍ! Říkejte si, že jsem magor, ale mě se vážně nejvíc líbí zastavení. Ten pocit, že můžete přerušit "jízdu" i jinak, než že vám zdechne motor, je prostě... nepřekonatelný. :-D

No, myslím, že tohle by zase jednou stačilo. Tak si užívejte volna a myslete na nás brigádníky, pracovníky i vegetící. Čili na všechny a taky tak trochu na sebe. :-D