Ach jo. Můj muž maturuje, ale zelená jak sedma jsem já. Naštěstí. Klidně to za něj vezmu na sebe, ať má čistou hlavu. A navíc... můžu si za to sama... :-D

Jsem dost samostatná na to, abych se zabavila sama. Tak jsem zapnula telku a měla jsem kolem sebe hned celý mančaft chlapů. :-D Dokonce dvou národností. O přestávce jsem si vzpomněla, že jsem si chtěla udělat po sto letech pleťovou masku. Je to takový... rádoby zelenohnědý prášek, a když se do něho kápne voda, vypadá to jako žabinec smíchaný s rašelinou. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se pořádně namazala. Když jsem se pak viděla v zrcadle, měla jsem chuť namazat se i něčím ostřejším. :-D Rozhodčí ale odpískal, tak jsem klusala fandit a litovala jsem, že mě nenapadlo si z té břečky namalovat na tváře vlaječku. :-D

Žabinec hezky zasychal a rašelina málem uhelnatěla. Říkala jsem si, že to po druhé třetině sundám, má to působit dvacet minut, tak já to nechám tak půl hodinky, ať na sobě nešetřím. To tak akorát vyjde na přestávku, že jo. Samozřejmě jsem si to smyla až po třetí třetině. No, hodinu po třetí třetině. Ty zaschlé kousky jsem oloupala, ale... ta barva se mi do kůže nějak zažrala. Barva jako plesnivá Simpsonovic rodinka. Kouzelné! :-D 

Mám opravdu hnusně nezdravý zelený nádech a ještě na nohách modřiny od Orinka. Myslím, že mě zítra třídní vyrazí hned ze dveří jako nositele infekční choroby. Aspoň ušetřím čas na další kravoviny, takže čekejte report. :-D

Jakákoli vyšší moci, dej, ať nejsem naivní, když doufám, že se to po té matuře zlepší...