Zítra naposled na ten náš ústav. Doufám, že třídní se nebude moc vykecávat, nechci ten den prořvat. :-D Ono osm let je velká část života (kór když vám není ani dvacet). A i když mě někteří tak strašně vytáčí, pořád jsou to osobnosti, které mě mockrát rozesmály. V pondělí máme Majáles a je to... neuvěřitelné. Už od primy mě hrozně dojímalo, když na jeviště po většinou vtipném programu vyvolával jeden maturant své spolužáky, pak třídní(ho), s kytkami obíhali profesory a loučili se. A dávali třídní(mu) dárek a holky brečely a kluci se tvářili děsně nad věcí.

Už to neuvidím. Už budu jenom brečet. Patrně ještě před tím, než mě vyvolají, protože mé jméno i příjmení mě staví až do druhé poloviny zúčastněných.

Až mě příště napadne maturovat ze ZSV, přestože vím, že 10 z 25 otázek je filozofických, prašťte mě. Včera jsem u holičky při mytí hlavy uvažovala, který z těch předsokratovských filozofů považval za arché vodu.

Ale už se nebojím. Co se otázek týče, nejsem na tom špatně. Ale bojím se písemné angličitny. Ne gramatiky, čtení nebo poslechu. Slohovky. Zdá se mi, že na dvě slohovky a s těmi podmínkami a vším, co si musíme hlídat, je hodina času hrozně málo. Za týden touhle dobou už to budu mít za sebou. Království za to vědět, co tam bude za téma!

Mám ráda večerní hodiny. Když se podívám na čas, je 20:47. Takové datum mě uklidňuje. Ale když v 15:22 vzpomínám, kdo v roce 1522 podnikl první cestu kolem světa, je to zlé.

Howgh.