Houstone, Houstone, já vím, že tě to nepřekvapí, ale máme problém. A tím je moje nerozhodnost. Poradíš?

O co jde... takže: jde o mou povídku. Pamětníci éry blogtar.blog.cz si možná vzpomenou. Ano, je to ta knížka, kterou jsem si nechala svázat. Ten příběh, který tak odsuzuji jako naprostou hovadinu, a zároveň neustále přepisuji. Znova... a znova...

A v tom to je. Nedokážu psát, když to po mě nikdo nečte. Nemám motivaci. Baví mě to, ale vím, že to nikdo nezkritizuje, natož aby to někdo ocenil. XD O.K., mohla bych to zveřejnit na hafu literárních serverů, ale stejně by to nikdo neocenil (Už zase se do tý povídky navážím... vždyť já tě, Houstone, musím odradit, aniž bys přečetl jediný řádek!).

Jenže sežeňte čtenáře! Mamka má své práce dost, navíc už to četla. Sice starou verzi (která má s tou novou společné tak leda jméno XD), ale četla. No a kdo mi teda zbývá?!

Ty, můj čtenáři, Houstone. Děkuji za přízeň, opravdu moc. Ty jsi ta má motivace. :) A teď uvažuji, jestli si mám tak velké sousto ukousnout. Spolknu ho, nebo se jím zadusím? A co hlavně - strávíš to ty, Houstone? Neboť je to opravdu nehorázná kravina. XD

Uvažuji nad tím už nějakou dobu. Dát svou zatím nej povídku na net? Vždyť pise.cz zaručuje autorská práva (Hehe, kdo by to asi tak chtěl zkoppírovat, že?). Momentálně je zde i možnost zaheslované rubriky!

Na jednu stranu bych ti, Houstone, ráda svůj pokus o povídku předložila. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad, nechci tě odradit od mé tvorby (když se mi to dosud nepovedlo).

A díky mé rozhodnosti nad tím budu přemýšlet ještě hoooodně dloooouho. Tak se ptám přímo tebe, Houstone, neboť tebe se to taky týká (Ano, je tu i možnost, že to sem sice zveřejním, ale číst to nikdo nebude! xD)... Jen řekni, prosím,...