Retročlánek, který jsem sepsala už v srpnu a nezveřejnila ho, protože jsem doufala, že do něj zahrnu i Svět podle Garpa. Bohužel si knihovna vyžádala knížku zpět a dodnes jsem ji tam znovu nezastihla, takže nakonec pouze tip na knihu Pravidla moštárny. :)

V srpnu jsem se rozhodla pokořit pro mě dosud napoznanou klasiku - Pravidla moštárny a Svět podle Garpa, což jsou zřejmě nejznámější knihy amerického spisovatele Johna Irvinga (*1942). Obě se taky dočkaly filmových zpracování. 

Pravidla moštárny jsem se neúspěšně pokusila číst už asi před pěti lety. Tehdy se mi to nepodařilo, ale návrat k nim stál za to. Začátek mám sice zamlžený kvůli tehdejším zdravotním potížím, ale i tak jsem se v příběhu zorientovala a zakotvila natolik, že jsem četla dál - až do konce. Co kazilo dojem z knihy - hrubky, jako by vydání neprošlo korekturou...

Ústřední postavou je Homer Wells ze sirotčince v St. Cloud´s, v jehož čele stojí doktor Larch. Matky, které do sirotčince přijdou, ale nemají jen možnost tam dítě porodit a nechat, ale také potratit, což bylo nelegální (a to se příběh odehrává v 20. století...). Homer tento fakt postupně objevuje - a protože je nevhodný pro adopci, stává se učedníkem Larche. Sirotčinec pojal za svůj domov a zdá se, že jednou Larche nahradí, i když provádění potratů odmítá. Pak ale přijíždí kvůli interrupci mladý pár, se kterým se Homer spřátelí. Odjíždí s nimi "na krátkou brigádu" do jabloňových sadů, ale všem je jasné, že tohle je konečně Homerova šance na nový život...

Román je rozsáhlý (550 stran) - když osoba A chce informaci, musí obejít osoby B-F, přičemž se o každé z nich dozvíte spoustu, spoustu informací a mnohé z nich (90%) pro další děj v podstatě nepotřebujete. Ale během čtení vám to ani nedojde, ani nevadí - Irving je skvělý vypravěč. I když některé anatomické detaily si mohl nechat pro sebe. :D Hodně oceňuji jeho postavy, nejsou "ploché", ale opravdu jako živé. I v podstatě svatý Larch má své slabiny, i na první pohled drsná Melony má své kladné stránky. A humor v knize často pochází právě z vlastností postav.

Scénář ke stejnojmennému filmu si napsal Irving sám a jde to vidět - přestože román byl znatelně osekán a ubylo i postav (často v knize velmi významných), zachoval si svou atmosféru. Podle mě velmi povedená adaptace... Jak knihu, tak film můžu doporučit - i když knihu tradičně více. :)