Tak jsem se dočkala první exotiky ve své schránce. Aby mi bylo vynahrazeno to dlouhé čekání, dostala jsem hned dva (vlastně tři!) pohledy najednou. :) Cesta z Asie (celkem skoro 16 000 km) jim trvala dva týdny. Tady jsou:

Z Japonska, Hirošimy. "Flower festival" loutek, pokud jsem sdělení dobře pochopila. Otogitei psala, že Česká republika je jednou ze zemí, které by jednou chtěla navštívit. :)

 V téhlé krásně barevné obálce, která byla ve skutečnosti obrovská a tohle jsou jen pomalované výřezy, mi chtěl *nečitelné jméno z Číny* udělat radost a poslal mi hned dva pohledy.

Mimochodem, jde krásně vidět, že na latinku nejsou tak úplně zvyklí. Krátký pozdrav se sdělením, že Čína je velká a má hodně dobrého jídla, jsem luštila asi deset minut, než mi vydal svá tajemství. :D

No a tady jsou ty dva pohledy: přišly bez upřesnění, ale pěkné jsou i tak.

Tak jsem se pochlubila a teď něco k pohlednicím, které jsem na oplátku poslala já. V sobotu nad ránem jsem sváděla boj o on-line stvoření rozvrhu  naletní semestr a tu příšernou ranní hodinu jsem využila k dalšímu losu. Prý v různých hodinách, zvyšujete šanci na los nových zemí. Vy možná, já ne. :-D Třetí Německo, druhé Bělorusko, ale aspoň první Finsko. Němka má šílené požadavky na motiv (netypické dřeváky, třeba na podpatku, houpací sítě a odkvetlé pampelišky, kde to mám vyčarovat? Za trest bude dlouho čekat! :-D), Finka mě hrozně potěšila, protože jedno z přání znělo ZDENEK MILER, KRTEK. Škoda, že nemám žádného, kde je s tou chytrou sovou, protože prý je z nich celá rodina nadšená, ale aspoň jsem jim mohla napsat, jak se u nás to slovo řekne. :)

S Běloruskou jsem málem trhla trapas, protože psala, že  "I like hunting breeds of dogs", což jsem v tu ranní hodinu pojala, jakože chce sbírat psí plemena. Až když jsem jí nadepsala pohlednici s westíky, došlo mi, že asi myslí lovecká plemena a ne jejich lov. Tak si westíky nechám a poslala jsem jí ohaře. :-D

No a když jsem odpoledne zjistila, že mám i zkoušku z logiky (a za dvě!), za odměnu jsem si zalosovala ještě jednou. Zajásala jsem - Čína, to je něco. Pak jsem zaplakala, protože čínská adresa, to je taky něco. :-D

Je to hrozně milé, když si přečtete vzkaz od někoho, kdo si dal tu práci a něco vám poslal a napsal. A upřímně řečeno, včera jsem se přistihla nad tím, jakou radost mám i z toho, když to můžu na oplátku udělat pro někoho já. Akorát ty atypické dřeváky mě trochu nahnětly! :-D