Návrat do dětství:

Na zkouškové je v zájmu duševního zdraví vhodné najít si nějakou správně mozek vymývající aktivitu na odreagování. Loni jsem projela všechny série Přátel, letos jsem dostala amok a akutně si potřebovala zahrát hru mého srdce a dětství - Zoo Tycoon. :D Tu, kterou jsem dostala, když jsem měla jet do školy v přírodě a místo toho mě skolila angína. Nikdo mě v posteli držet nemusel, jak usilovně jsem budovala výběhy, množila gazely a kupovala hajzlíky na každý roh a návštěvníkům to pořád nestačilo.

V novinách mě praštilo do očí, že vychází třetí díl, ale jen na konzole či jak se těm nepočítačovým vychytávkám říká. Jo, jsem mladý člověk 21. století a stejně se v tom prd vyznám, heč. :D Tak jsem na youtube proprokrastinovala celý večer sledováním videí, jaká je vlastně ZT dvojka a dospěla k názoru, že to musím mít. Co mě ale zarazilo, byla cena. Na e-shopu se solidním jménem a skvělým hodnocením stál originál se všemi 4 datadisky, nový, nebazarový, 300 korun. Včetně dopravy.

Jak říkám, nevyznám se v tom. Přestože je mi jasné, že ta hra není úplně nová a ceny her obecně šly asi taky trošku dolů, zdálo se mi to jako podezřele nízká cena. Napsala jsem svému drahému, co si o tom myslí. Přišla mi lehce přidrzlá odpověď o mém věku. No co, však třetí třída není zas tak dávno ne? Neee, vůbec nemám za rok dělat bakalářky... :D A vůbec, 2004, to je... no, dobře. Měla bych si přestat představovat děti narozené v tomhle roce jako kojence. 

Co vám budu povídat, už několik týdnů zase buduju a i když dvojka nemá ten retro-nostalgický nádech jako jednička, je to bezvadná hra. :D Za tři stovky miliónový kup. :D Už se těším, až....

Návrat do reality:

...až v úterý zřejmě složím další dvě zkoušky a za odměnu si trošku zahraju. Zkouškové mám divoké. Do tohoto týdne jsem čekala na termíny logopedie, abych zjistila, že jsou jen dva a oba, když jsem v práci. Naštěstí byla dotyčná vyučující tak laskavá a nabídla mi náhradní termín přímo u ní v ordinaci, která kupodivu není někde, kde bych se měla ztratit, ale v centru Ostravy. Heuréka!

Povedlo se mi taky zničit úděsné trio zkoušek ústní středověk-lexikologie-pedagogika v jeden den. :D Dost na tom, že by mě zabilo se to na jeden den naučit, ale všechny zkoušky začínají ve stejnou hodinu + jedna z nich je navíc v jiné části Ostravy. Nechci se podceňovat, ale to bych asi nezvládla. :D Takže budu dělat pedagogiku za týden a teď v úterý středověk (Bože, díky, že jsem dala test!) a lexku. Tak jsem jen poprosila jednoho zkoušejícího, aby mě vzal jako první, a druhého, aby na mě počkal. :D Byl boj sehnat vůbec ten termín, protože jsou všechny plně obsazené, ale téhle epizody vás ušetřím. :D

Jo a když už jsme u toho středověku! Včera jsem jela do studovny - nastudovat sekundární zdroje ke středověkému spisu, který mám u zkoušky analyzovat. Překvapilo mě, že v pátek odpoledne je na fakultě tolik lidí a za rohem u vstupu jsem se přerazila o stůl s letáky, který tam jindy nebývá - den otevřených dveří, no nemám já štěstí? :D

Ty skupinky, co nakukovaly a procházely studovnou, mi nevadily. Co ovšem nechápu (matky prominou), je, že někdo vezme na univerzitu, navíc ve zkouškovém, mimino, vřeštící asi 30 minut v kuse. Ve studovně se nesmí ani mluvit, takže doučování probíhají v menze, ale za dveřmi může být ječící děcko. Rušilo to mě v té studovně, která je naštěstí trochu odhlučněná stěnou s knihami, ale co ti chudáci, kteří na též chodbě dělali nějakou zkoušku? Když řve nějaký mrňous v autobuse, když se snažím učit, tak jasné, je to veřejný prostor a maminky potřebují cestovat za povinnostmi jako každý jiný člověk. Ale tohle mě fakt naštvalo. Prosím všechny, kteří by náhodou donesli na libovolnou VŠ kojence. :D Pokud to děcko řve, prosím, jděte se s ním projít. Pomůže to jemu i nám. ;)

A teď? Návrat k frazeologii a Isidorovi Sevillskému. A večer vyrážím na tenis. Pěkný víkend všem! :)