Kdo sem chodí (a že je vás dost, viz dále :D), ví, že si na číslech o návštěvnosti moc nezakládám. Mnohem více pro mě znamenají komentáře - že se v nich můžu pozdravit se stálými návštěvníky a vyměnit si s nimi zážitky. Nebo přivítat nové, to mám taky moc ráda. :D Ale je to pár dní, co blog překonal další magickou hranici, a to by se ignorovat nemělo. :) Uvítala jsem zde návštěvníka č. 50 000. Trvalo to sice roky a roky, ale evidentně se teď návštěvnost zvyšuje, protože č. 40 000 sem zavítalo v lednu (lidi, vždyť je krásně, běžte radši ven! :D). A můj blog je podle statistik na úvodní straně 5. nejlepší dle hodnocení ostatních bloggerů odtud. Lidi, děsíte mě! To je, jako byste mě brali vážně. :D Nevím, jak vyjádřit svou vděčnost za vaši pozornost, aby to nebylo klišé. :D

Každopádně tou legendou z nadpisu nejsem já. Tou legendou je Tanec houbiček, nejčtenější článek za poslední rok. Lidi, děsíte mě! :D

Podle statistik nejvíce lidí zavítá na můj blog právě ve čtvrtek... zajímavé, co se člověk v administraci nedozví. A teď už hurá zpět k české literatuře.

Ale přece: Děkuji za přízeň a budu se snažit, abych jí byla stále hodna. Po zkouškách se chystám sepsat takových 7 článků - tipy z přečtené literatury, které by mohly zaujmout i lidi "mimo branži", úlovky z Postcrossingu (protože v něm jsem se zdaleka neodmlčela, jak to podle blogu vypadá), články o zážitcích z mé práce (to vydá na seriál, jo, ať žije práce s dětmi :D)... zkrátka, mám(e) toho před sebou hodně. :D

Hlavně tu zkoušku z literatury, no. Tam je toho fakt hodně. :D

Jo, a proč ten článek píšu. :D :D Jako dárek jsem blogu nadělila nové teritorium - twitter. Přidala jsem ho i do menu, takže kdybyste se chtěli nabažit mými krátkými štěky, koukněte tam. Bude mi sloužit hlavně jako inspirace a záznamník krátkých hlášek, o které bych se chtěla podělit, ale zřejmě by jinak upadly do zapomnění. :)

Krásný blížící se víkend všem! :)