Tato rubrika zeje dlouhodobě prázdnotou, což je u studentky literatury zřejmě malý paradox. Rozhodně to ale není tím, že bych nečetla. Druhý ročník se nesl (mimo jiné) ve znamení literatury první poloviny 20. století a jen do tohoto předmětu jsem přečetla cca 35 knih primární literatury, plus přídavkem mnoho studií. Nemá cenu psát sem o každé knížce, ale udělám takový malý přehled těch, které mě zaujaly a mohly by někoho upoutat i tady.

Začneme klasikou, kterou už asi znají všichni. Čapkova dramata jsou prostě Čapkova dramata. Přečetla jsem asi 4, ale nejvíce mě zaujala Matka. Rozpor hodnot ženy a muže, jedince a společnosti, dvou bratrů - dvojčat. Čte se opravdu dobře a můžu ji doporučit i budoucím maturantům (stejně jako Bílou nemoc). To samé platí i o další profláknuté klasice - Dykově Krysaři. Pokud se chcete dozvědět něco o samotné postavě Krysaře a jejím pojetí napříč různými kulturami, tak dobrá je studie Z. Adamové "Pověst o krysaři" z časopisu Česká literatura (1968/1), dostupná i online. A do třetice je tady Haškův Švejk. Protože to je opět častá kniha k maturitě, doporučuji studii "Podivný Hašek" z knihy Expresionisté (J. Chalupecký). Je krátká a srozumitelná, zaměřuje se totiž hodně na život Haška - a protože to byla zajímavá (a pro spořádaného člověka asi těžko vydýchatelná) osobnost, čte a hlavně pamatuje se sama.

Když jsme u těch zajímavých životních osudů, musím zde vzpomenout na Vlastní životopis Ladislava Klímy. Jeho autostylizaci tady chvílemi přerůstá až do pozérství, ale obávám se, že pořád je pravdou víc, než bychom si přáli. :D Takže kdo máte rádi pikantnosti typu "kradl kočkám krysy a jedl je syrové" nebo "vyloučili ho ze všech škol v R-U, protože napsal o Habsburcích, že je to prasečí dynastie", hrr rdo toho. Krásně také pochopíte základy Schopenhauerovy a Nietzscheho filosofie, protože LK usiloval o naplnění ideje nadčlověka. Pokud chcete vyloženě "literární dílo", pak je zde Utrpení knížete Sternenhocha, mezi námi studenty nazýváno jako "to nekrofilní porno s fekalistickými prvky". Ve skutečnosti je to ale příběh o hranicích mezi bludy a realitou, psychockém šílenství a taky trochu o svědomí a "síle" člověka. Napsáno je to dost chytlavě a snad i se specifickým humorem, čtenář často neví, co je pravda a co ne, ale vše je nakonec rozřešeno. Jen to holt není pohádka na dobrou noc. :D

V rámci semináře jsem zpracovávala seminární práci na pojetí postav a inspirační prameny u Jaroslava Havlíčka. Ano, to je ten, co napsal Petrolejové lampy. Co mě ale zaujalo víc, byla novela Synáček, možná i proto, že jsme ji podrobně rozebírali a tak jsme pochopili, že v tomto rádoby jednoduchém příběhu není nic náhoda. Kontrasty nahoře a dole, otevřeného a uzavřeného prostoru, hra barev. Proč se spolu dali dohromady zrovna ti dva a taky, že osudu člověk neujde. Díky tomu jsem si tohle čtení opravdu užila - pokud ale nechcete u čtení tolik rozjímat, zkuste satiru Muž sedmi sester. Známý vtipálek se vsadí, že svede 7 dcer místního profesora matematiky (to je důležité!), a to během jediného týdne s tím, že začne svou zákonitou manželkou. Se všemi přitom počne děti a ty se mají narodit taktéž během jednoho týdne. Pochopitelně, vede to pomalu a jistě ke katastrofě. Je to něco úplně jiného, než byste od JH čekali (ani mě by nenapadlo o dítěti říct, že vypadá jako myší hovínko :-D).

Nesmím opomenout ani aspoň nějaké minimum poezie! Karel Toman - Měsíce. Svou délkou a srozumitelností vhodné i pro naprosto antipoéty. 12 básní o 3 krátkých slokách, často užívá motivy z naší historie nebo pranostiky. Stručné, ale maximálně účelné využití nerozsáhlého prostoru.

A jako poslední je tady Weinerova sbírka povídek Škleb. Pokud ji zkusíte, radím vám - nezačněte číst od té první, ta vás dost pravděpodobně odradí, protože začíná jako filosofická stať. :D Jinak jde ale o zajímavé povídky, ze kterých opět čpí expresionalismus, iracionální motivy viny, osudu a strachu. Ale taková Prázdná židle, Obnova nebo Hlas v telefonu jsou dost dobré kousky, které přivedou k přemýšlení nejen filosofy.

Tím bych radši skončila a jdu si přečíst pro změnu něco normálního. Na chatu si beru 1984 a Svobdoná, i když za mřížemi (o ženě, která v sebeobraně zabila svého muže-tyrana). No, když to tak vidím, asi si přece jen radši vezmu klasiku - Pan Kaplan má třídu stále rád. :D

Tak co, sáhli byste po nějaké mé povinné četbě? :)