Znáte ten pocit, kdy racionálně víte, že je něco naprostá ztráta času, ale nemůžete si pomoct, abyste občas nezhřešili a nepoddali se tomu?

U mě je to pročítání internetových diskusí na iDnes. Hodně čtu články o školství, psychologii, o kariérních záležitostech a o tenisu. Skvělé je, jak jsou diskuse předvídatelné - v každém článku o sledovanosti pořadů se dozvíte, že do debaty jdou především lidé, aby se pochválili, že nemají televizi. Do diskusí o Facebooku se chodí zásadně bít do prsou, že nemají Facebook. Když je rozhovor s nějakou herečkou, každý se jde pochlubit, že se nedívá na televizi a tak dotyčnou nezná. A pak ten čas ušetřený díky absenci FB a TV promrhají na iDnes. :D Prostě předvídatelné, spolehlivě se opakující komentáře.

Občas se ale najde nějaký klenot, nad kterým člověk přece jen pokývá souhlasně hlavou nebo má naopak chuť hlavou třísknout o zeď (někomu). Zrovna nedávno jsem se probírala článkem, který hodnotil letošní průběh státních maturit a úspěšnost maturantů. Diskuse - halda obvyklých záležitostí typu "za nás to bylo lepší a náročnější, teď jde celé vzdělání do kytek, děcka nečtou a čumí jenom do tabletů". No neříkám, něco na tom místy bude, ale děsí mě ta urputná generalizace se zvýrazňováním svého vlastního a jediného správného dokonalého já (popřípadně potomstva). Holt, každý chodil do školy a tak je na vzdělávání odborník (i když některé hrubky to zpochybňují).

Tentokrát mě ale jeden neotřelý názor opravdu, opravdu skolil. Dočetla jsem se pravou příčinu devalvace našeho školství. Dotyčný se tam poměrně nekompromisně vyjádřil, že za vše může vysoký počet dětí s odkladem zahájení školní docházky. Nepamatuju si přesně jeho slova (škoda, že jsem ten panel zavřela), ale bylo to v tom smyslu, že když je takový podíl budoucích prvňáčků neschopných vůbec nastoupit do školy včas, tak jak můžeme čekat, že takové napůl degenerované děti někdy budou schopné absolvovat školu jako jejich zdravě vyvinutí spolužáci. Ta zaostalost se podle onoho znalce nedá dohnat.

Představa, že někdo spojuje dětskou plachost a třeba i "neotrkanost", nesamostatnost (což jsou asi nejčastější důvody odkladu) s inteligenčními možnostmi, mě děsí. Mě by asi dotyčný poslal na zvláštní školu, přestože jsem ze školky byla v roce odkladu vyhoštěna do "nulté třídy", abych se zorientovala v přiměřeném dětském kolektivu. Ve školce se mi to nedařilo, byla jsem popředu. Mohlo mi být čerstvých pět let (anebo ještě ani to ne?), když jsem se naučila číst (k upřímnému překvapení celé rodiny, která o to absolutně neusilovala) a Méďa Pusík už mě intelektuálně neuspokojoval. V nulťáku byly děti, které mi byly bližší. A že se nás tam sešlo dost, nás opožděných. Opožděných šikovných děcek, kterých je každý rok spousta. Které jsou možná trošku nejisté, ale rozhodně ne hloupé. Naopak často bystré až moc - a proto třeba mají problémy s delším udržením pozornosti.

No, přeji dotyčnému znalému pedagogovi, aby, pokud bude mít potomstvo, se jeho děti nenarodily tak jako já - ve druhé půli srpna. A nebo aby měly aspoň tolik štěstí, že se jejich momentální zaostalost podaří utajit tak dobře, jako se to povedlo mně - protože by mě fakt mrzelo, kdyby se informace o mém odkladu donesly děkanovi, který mi dost možná v listopadu (druhý rok ze dvou možných) přiřkne prospěchové stipendium I. pásma. Aby si to ještě nerozmyslel! :)

Tady vidíte, jak jsem hloupá a zaostalá. Jinak bych se k tomu přece nemohla veřejně přiznat.

Tím myslím hlavně přiznat se ke čtení diskusí... ;)

*

Tento článek nepíšu proto, že sama jsem odklad dostala. I když vím, že můj názor nemá dostatečné pole působnosti, nedá mi to, abych se vůči němu neohradila, přestože věřím, že nemohl získat podporu ani v té slavné diskusi. Nemá cenu se nad ním rozčilovat (a ani to nedělám), maximálně zakroutit hlavou. Zkrátka a dobře, vzpomínka na něj mi přišla na mysl ve chvilce (ne)správné nálady.