Na okně mám vystavené zamaskované dárky (zabalené se tomu fakt v mém podání říct nedá), což je můj jediný indikátor, že se blíží Vánoce. Podle toho, co je za oknem, bych to nepoznala.

Dole je tradiční zmatek. Děda s velkou oblibou ke konci roku koupí dárek technického rázu sám pro sebe a pak s ním není řeč. Je to však jistý pokrok ode dne, který není ještě tak hluboko v minulosti, kdy u nás ještě na Štědrý den byl řemeslník a budoval skříně do ložnice, takže všechno oblečení bylo všude po bytě. Letos přišla dvojí rána morová - koupil si novou televizi a pár dní poté mu odešel i mobil. Bez mobilu on být nemůže, takže si koupil Samsung Galaxy. Můj děda, vážení, který doteď měl tlačitkovou Nokii! Líbilo se mu, že to má tak fajně velký displej, tak na to dobře uvidí. I na to dotykové ovládání se adaptoval rychle, jenže se v něm nemůže zorientovat. Celý den tu posloucháme hlášky Funése, univerzální znělky a Včelí medvídky, jak se snaží si jednotlivá zvonění přiřadit k různým lidem. Komentáře, kterými tuto činnost prokládá, by se rozhodně ve Včelích medvídích odvysílat nemohly. A to nemluvím o tom, co probíhá u toho ladění televize. Řve tak, že už nevím, jak mluví normálně.

Ale co se týče verbálního projevu, nemůžu si vyskakovat. Včera při mé produkci vánočních hrudek /čti: balení dárků/ jsem byla minimálně stejná. Dárky by se měly balit s láskou. Z lásky k bližnímu svému chci mít dárky pěkné, ale jsem levá jak šavle. Ani ty v pevných krabičkách nemají jasné a rovné tvary, všude se mi to muchlá. Izolepou jsem si skalpovala z prstu lak na nehty. Výsledkem jsou balíčky typu "inverzní finská vlajka", "tajemná hrouda", "neotesaný diamant" a "kulatá krychle". Příště si k tomu balení dám panáka, estetický výsledek to nepoškodí a mně se uleví.

Přihodilo se ale něco naprosto šokujícího! Dnes večer máme tříndí sraz z gymplu! Zní to relativně běžně, jenže u nás je to první oficiální třídní sraz - dokonce s bowlingem. Ano, po třech letech první sraz. Ne proto, že by nikoho nenapadlo nějakou sešlost zorganizovat, ale protože jsme se před maturitou rozhádali tak, že jsme neměli ani maturitní večírek. Což je u osmiletého gymplu naprosto mimořádná ostuda. Měli jsme nějaká neoficiální piva, ale to byla jenom holčičí akce nás, co spolu vejdeme do dveří. Tentokrát je to ve velkém stylu i s třídní! Za takových pět let už možná budeme moct pozvat i nějaké další profesory, aniž by to bojkotoval zbytek osazenstva! :D

Takže vážení. Přeju vám všem šťastné a veselé, hlavně ve zdraví prožité a přežité. A pokud se do té doby neozvu, tak i úspěšný nový rok. Jsem ráda, že jsem vás aspoň prostřednictvím blogu poznala. :)