Vánoce jsou za námi... a zkouškové taky. Taková malá provokace na úvod. :D

Navážu tam, kde jsem posledně skončila. Třídní sraz dopadl nad očekávání dobře. Nikdo ze spolužáků se nepokusil nám ublížit na zdraví, i když... někteří jedinci přišli a sedli si ke stolu vedlejší třídy, která tam měla shodou okolností tak sraz. Jediným zádrhelem tak bylo, že nám ve čtvrt na jedenáct odmítli udělat pizzu, když všude měli cedule, že objednávky přijímají do jedenácti, ale co, jednou za sto let člověk vydrží do dvou ráno i o hladu. Pivo je taky výživné. :D

Druhý den jsem šla opět do restauračního zařízení, měli jsme posezení s kamarádem, který nám zajistil brigádu u voleb, tak jsme mu chtěli poděkovat. Ale to jsem byla doma už snad v devět, jen takové přátelské posezení. O to víc mě zarazilo, když mě mamka zdupala, že ty vonné svíčky nezapaluje jen tak. Pak jsem zjistila, že jí nevadí pach toho jednoho piva, co jsem vypila, ale ta moc dobrá a silná česnečka, kterou jsem si dala na zahřátí. Hlavně ten koncentrovaný česnek byl na hranici zdravotní nezávadnosti, ale nelituju ničeho! :D

Štědrý den, co k němu říct? Snad jen, že vánoční atmosféra mě letos minula obloukem a ještě hodinu před slavnostní večeří jsem na Vánoce neměla ani pomyšlení. Letos jsme se vyhnuli zdárně všem požárům během jídla, alobalovým mikrohvězdičkám v jídle i dietní housce, která jeden památný rok změnila naši hrachovou polévku v pyré, ale trapas si stejně cestu do naší rodiny našel. Jako vždy. Děda těsně před večeří předal mamce klíčky od auta s tím, ať ho přeparkuje, protože ve skříni v garáži má schované dárky. No to si vzpomněl brzo, my s mamkou už nastrojené -  a šly jsme do sklepa prohrabávat skříně. Vzaly jsme všecky tašky, mamka pak s tichým povzdechem zašla ty igelitky hodit aspoň do dárkových tašek, když už ne rovnou dárky zabalit... Překvapením pak byla taška z garáže, k níž se nikdo nehlásil. Pak jsme zjistili, že je v ní oblečení ještě po pradědečkovi. Jinak se děly jen klasické trable typu "recyklovaná visačka se dvěma jmény" a tak dále a tak dále, znáte to přece, ne? :D

Na Boží hod přijel můj drahý a daroval mi vlastnoručně vyrobené náušnice. Líbily se mi až na jeden detail, totiž, že když si je dám do uší, jsou tak dlouhé, že mi leží na rameni. Ale slíbil mi jejich zkrácení. :D

Na Štěpána už jsem zase ležela ve skriptech a bylo tomu tak až do Silvestra, kdy jsme s mamkou držely službu u psů. Víte, já chápu, že lidi chtějí jednou za rok dělat ohňostroje. Ale byla bych ještě chápavější, kdyby to "jednou do roka" neznamenalo měsíc bouchání v kuse. To už se mi zdá opravdu trošku moc. Navíc jsem neviděla nic ani z městského ohňostroje, protože soused taky pouštěl petardy a měl je pod kontrolou asi tak, že bylo otázkou času, kdy nám nějaká vletí do otevřeného okna. No a ze zavřeného jsme nic neviděli, protože na té straně máme mléčná skla. 

V pondělí jsem se vrátila do práce. Moc se mi nechtělo, ale myšlenka na užitečnost společnosti a zvýšený plat o 20 korun na hodinu mě motivovala nakonec dostatečně. A taky, co jiného mi zbývalo, že. :D No a protože byl předvečer zkoušky, musela jsem nějak pořešit manikúru. Obvykle mám nehty přirozené, ale na zkoušku si je musím nalakovat, vždycky nějak symbolicky - rudě, když čekám krvák, každý jinak, když v tom mám bordel, nebo třeba jen tak decentně, když je to jasné. Tentokrát jsem váhala dlouho, ale pak jsem se podívala na stylistiku, na hromádku z ekonomie, a sáhla po tmavě hnědé...

V úterý jsem si ráno střihla zkoušku ze stylistiky. Napsala jsem test a k ústní šla s tím, že chci otázku 3, 4, 7 nebo 17. Abrakadabra a byla to trojka, like a boss. :D Následně jsem málem vyletěla z té písemky, protože jsem nepochopila tak úplně zadání a odpověděla na jeho jinou část, která byla pouze jako vysvětlivka. Netuším, jak se mi to povedlo. Zkoušející ale byla hodná a lidská a dala mi test zpátky, abych to tam rychle dopsala, když jsme se jenom nepochopily. Já nevím, že musím před svými oblíbenými vyučujícími vždycky udělat takovou ostudu? Ale asi je to pořád lepší, než když jsem své garantce bakalářky donesla na její přání kávu, pro kterou mě poslala. Chtěla kafe z kavárničky u fakulty, ale když mi řekla "no, tady dole u vchodu", tak jsem jí donesla patok z automatu. Eh. Každopádně u ústní jsem si zlepšila reputaci, zadání písemky jsem pochopila na druhý pokus správně a dostala jsem za jedna.

No a dnes ráno jsem dokonala svou misi na ekonomii. Tento ústní zápočet byl vlastně taková malá zkouška, navíc to nebyla ekonomie typu "nauč se a recituj", ale muselo se přemýšlet. Našla jsem ve svém těle pár buněk pro toto odvětví a šalalalalá, zkouškové hotovo, protože jsem se činila už před Vánoci! Takže teď jsem doma, užívám si tenis a biatlon v telce... naši jedou, co říkáte?Užívám si to do zítřka. Protože od pátku se vrhám na bakalářku, neb vážení, díky změně tématu stále nemám ještě ani čárku. Tak to musím dohnat teď, dokud se vezu na dobré vlně. :)

Doufám, že i vy máte dobrý vstup do nového roku! :)

P.S. Ten tmavě hnědý lak byl jako ho... hořká čokoláda, za koho mě máte? :D