Už je noc, všechno kolem spí, protože slibované bouřky nás míjí obloukem (no, má to i svá pozitiva, po té minulé jsme byli 12 hodin bez proudu :-D) a po celodenním úmorném vedru všichni prostě odpadli. A já tu sedím nad syntaxí, dávám si pauzu a píšu tenhle noční výlev. Letní noci jsou nejkrásnější. Zejména, když je nehatí starosti.
Mohlo by se zdát, že měsíc do státnic je spousta času. Není. :D Nebudu tady prudit s tím, jak nestíhám a nic neumím, to mi stejně nikdo neuvěří. Ale uvažuju nad svým přístupem, protože se změnil. Už se nedokážu k učení tak donutit, dodržovat stanovený plán, ale hlavně, v hlavě mám takovou pochybnou myšlenku, že kdybych od těch státnic vyletěla, tak se svět nezboří. To je něco neslýchaného! :D Ale doufám, že nebudu mít důvod a příležitost si to ověřit v praxi... Nevím. Většina lidí by mi asi řekla, že jsem konečně normální, ale pro mě je to ohromný nezvyk. Zkoušky se prostě dělají, ideálně na poprvé. Kór státnice! A kór státnice v srpnu, kdy neúspěch znamená rovnou i prodloužení studia. :-D Mám obavy, že jsem vynechala právě ten prostor normálního přístupu a spadla přímo do flákání.
I když mám za sebou třítýdenní volno, jsem z učení tak vyčerpaná a demotivovaná, že to poslední, co chci, je prodloužit si studium. :-D Stačí mi vyhlídka, že pokud státnice budou, měsíc po nich začne další semestr, tentokrát MINIMÁLNĚ dvouletého magisterského studia. Aaaargh! Potřebuju teď nejvíce mentální síly (první a poslední krok je nejtěžší) a mám jí asi nejméně. Na rozdíl od státnic ze ZSV jsem ještě nebrečela, ale necítím se dobře. Třítýdenní volno je nic v poměru k tomu, jak dlouho už se učím. 70% svého dosavadního života jsem strávila ve školských zařízeních, a to nepočítám školku a nultý ročník kvůli odkladu. 16 let z 23! To prostě tři týdny nespraví! :D Ale rok je zase moc, samozřejmě, mít rok volnější kvůli tomu, že vyletím od státnic, není to, co bych chtěla. Fakt ne, takové kacířské myšlenky ne!
Tak jo, konec výlevu, vracím se k syntaxi. Že jsem ztratila tak silnou vůli neznamená, že to zoufale nechci mít úspěšně za sebou. Třeba jsem se opravdu dostala jen do normálního, nehysterického rozpoložení.
P.S. Už mám posudek na bakalářku od garantky - navrhuje mi dvojku. Jsem za ni radši než za jedničku, dvojka je taková... upřímná. Ale teď záleží na oponentovi a docela se ho obávám. :/ A taky se bojím o garantku, protože se ke mě doneslo, že je v nemocnici. Nikomu nepřeju být ve špitále, natož jí, tak bezvadné paní. A ještě teď, když ji budu tak potřebovat! Hlavně, když jsem zjistila, že jako asi jediný obor srovnatelné velikosti obhajujeme před celou katedrou, ne před "pouhou" komisí. Doufám, že je to jen blbý drb. Anebo že se rychle a zdárně zotaví.
P.P.S. Krizi státnicového dne si zase vychutnám doplna - obhajoba bakalářky a samotné státnice probíhají ve dvou odlišných dnech, navíc na oba mě dali do odpolední várky. Za co, fakt, co jsem komu udělala? :D Ale zase máme prý kliku na komisi, tak snad je to pravda.
P.P.P.S. Význam tohoto článku - chtěla jsem jen říct, že mi hrozně záleží na tom, abych své studium dotáhla do konce, ale že z toho nejsem podělaná až za ušima. Ale když nad tím tak uvažuju... asi jsem. :D Takže ano, článek pozbývá smyslu. Děkuji za (ne)pochopení!