Na počátku roku 2016 je vhodné dopsat trojčlánek z roku 2015 o dovolené z léta 2014. Tra-pás! :-D

Po obědě v Jeseníku jsme se přesunuly na chatu. Vlakem to byl už jen kousek a i k domku tak akorát příjemná procházka - teda bez zavazadel by to byla akorát procházka. Odpoledne se nám už nic nechtělo, zrovna byl den největšího horka a po cestě asi šesti různými vlaky jsem toho měla tak akorát. Na zamýšlený výlet do jeskyní navíc bylo už docela pozdě, tak jsme ho odložily na jiný den. Takže jsem se v klidu zabydlela, vyházela věci z tašek, ujasnila si cestu na záchod (to bylo prozřetelné) a pak jsme se prostě potloukaly s Terkou po chatě a plkaly o ničem a o všem. Když se začínalo venku trochu šeřit, Terka mě přesvědčila na něco, co plánovala už dlouho - totiž, že se spolu podíváme na Stmívání.

Ne, neklikejte na křížek! :D Uvedu to na pravou míru. Co se týče Stmívání, nejsem přímo hater, ale můj názor na celou ságu je, že je prostě blbá. Terka, literární labužník, samozřejmě souhlasila. Jenže na rozdíl ode mě měla jednou takovou chřipku s horečkama, že si pustila i filmy. Všecky hned za sebou. Podle mě neměla jen horečku, ale musela mít i nějakou blbou reakci na léky či co. :-D A od té doby mi líčí, jak je to boží, když se na to člověk podívá jako na komedii, a lanařila mě, že se jednou pustíme spolu. Pod nátlakem, že jinak zítra uvaří svou běžnou děsně zdravou stravu, jsem se podvolila k prvnímu dílu.

Terka mi nejdřív připomněla pár hlavních tezí ("Zírej na ty zírací scény!") a pak pustila film. Vyslovila jsem ještě obavu, jestli budou stačit moje ochablé znalosti angličtiny, protože měla samozřejmě jen verzi s titulky (už ty titulky jsou z její strany docela ústupek :-D), načež se Terka poprvé zhroutila smíchy. A že teda určitě budu rozumět. No, měla pravdu. :-D

Její mamka si musela myslet, že jsme totálně sjeté a ještě máme úžeh. Předháněly jsme se v odhalování logických, syžetových i fabulačních kiksech, po chvíli už stačil jen vteřinový němý pohled hlavních "hrdinů" a hýkaly jsme smíchy. Bohužel jich přibývalo a objevovaly se v neuvěřitelné frekvenci, takže jsmě brzo dostávaly až křeče. Dívaly jsme se ale statečně dál a řvaly v podstatě bez pauzy. Omlouvám se všem, kterým se Stmívání líbilo, ale to je prostě nářez. Nebo jsme si ho z něj udělaly, ale nedalo to moc práce...

Druhý den jsme radši zasvětily výletu na nedaleký (vlakem) zámek Jánský Vrch. Vyšplhaly jsme na kopec a zjistily, že prohlídka zrovna začala na další si počkáme hodinu, tak jsme si objednaly v cukrárně bezinkovou limonádu. Mezitím jsem zavolala mamce, jak se máme super a co nového. Že prý na Ukrajině spadl boeing plný lidí a Michal Hrůza přijel zahájit Coloursy a na Stodolní ho málem zabili. Prostě mimo Jeseníky se dějí samé katastrofy, pochopila jsem, a o to víc si vážila své limonády - musím říct, že tohle byl nejkrásnější moment celé dovolené. Seděly jsme na letní zámecká zahradě s vyhlídkou na celé okolí. Počasí naprosto ideální, slunečné, ale ne pařák. A ta limonáda byla naprosto, ale naprosto boží a fantastická, kdybych mohla, koupím si jí soudek a vezmu si ji i domů. :-D Kdyby vás tam osud zavál, neváhejte.

Co šlo dovnitř, muselo ale i ven, takže jsme před koncem čekání s Terkou navštívily toalety. Vešla jsem do dveří hned naproti vstupních, Terka vedle mě. A ejhle, zádrhel. Dveře kabinky neměly zámek. Otevíraly se ven a klika byla dost daleko na to, abych ji mohla držet. No, však tu nikdo není, řekla jsem si a započala, proč jsem přišla. V tu chvíli asi skončila předchozí prohlídka, protože na záchod vtrhla nadmíru rychlá důchodkyně. Než jsem si uvědomila ohrožení, rozlapila moje dveře. Po vteřině šokovaného ticha jsem ji upozornila, že je obsazeno. Zavřela a na Terčiny dveře už zaklepala. Zůstala čekat před kabinkami, když v tu chvíli vtrhla na záchody druhá a neomylně zopakovala to, co udělala její kolegyně. A pak hned třetí! Málem jsem se nevyčurala a Terka naopak podle špatně tlumeného smíchu zněla, že má problém zadržet i jiné reakce.

CHÁPETE TO? :-D To jsou zástupci té staré generace, co nadává na neslušné mladé, ale sami ani nezaklepou na dveře tak rizikových míst, jako jsou zavřené dveře záchodků na veřejném místě? A to vůbec nemluvím o logice těch dalších - copak když vidíte, že se na záchodě stojí fronta, tak se nezařadíte, ale jdete si obsazenost ověřit na vlastní pěst? Ano, uznávám, že na fakultě to někdy dělám, když se čeká dlouho a fronta nepostupuje, protože už jsme několirát stály před kabinkami, z nichž půlka byla neobsazená. Jenže ty mají zámky a navíc vždycky zaklepu...

Terka se smála ještě, když jsme si před prohlídkou hledaly nějaké ucházející přezůvky. Miluju tenhle zámecký rituál! Ty ušlapané, nespárované trepky, které neochrání podlahu a ještě ohrožují turisty. Má to atmosféru a kouzlo. :D A stejně tak obrazy šlechtičen, které vypadají jako strašidla, ale průvodkyně vás přesvědčuje, že byly krásné a pohnuly dějinami minimálně zámku a přilehlého okolí. Snad každý zámek takovou má! :-D

Samotný zámek je moc pěkný a nabízí čtyři turistické okruhy. Ten klasický vypadal podobně jako na ostatních zámcích, kde jsem byla, ale líbil se mi druhý, který jsme si přikoupily - po zázemí, viděly jsme stáje, prádelnu, kuchyni, koupelnu, šatnu... to bylo moc příjemné a zajímavé zpestření. Pokud náhodou do těchto končin zavítáte, nenechte si ho ujít (oba okruhy dohromady stály 110 korun, takže se neprodraží). A hlavně tu limonádu! :)