Zkouškové období pro naši fakultu zítřkem končí a v pondělí startuje nový semestr. I poslední týdny ale byly plné smíchu, byť občas trochu zoufalého. :)
My chudí studenti si mnohdy musíme vystačit s vlastnoručně vyrobenými studijními pomůckami. A když už si dáme tu práci, stejně se dozvíte, že by ji každý druhý udělal líp.
Terka: "Nefungovala mi tiskárna, tak jsem si tu mapu světových center a periferií musela nakreslit. Sice jen v hrubých obrasech, ale celý svět! Dala jsem si práci, mám to i barevně a víš, co mi řekl můj muž? CHYBÍ TI TAM ISLAND! "
Já: "To je blbec. *odmlčím se* Hele a nestačilo by si ta centra jenom vypsat?"
Terka: "A ty se jdi taky bodnout!"
I s chabými pomůckami se toho ale hodně naučíme, hlavně myslet v souvislostech a improvizovat. Mezioborové vztahy, to se po nás ostatně přece chce! A zkouška z mezinárodních vztahů k mezioborovému přemýšlení přímo vybízela.
"Jaké jsi napsala výhody a nevýhody nadnárodních korporací?"
"Tak výhoda určitě je větší možnost komunikace, interakce a rozvoj schopnosti hledat kompromisy..."
"Počkej, to bylo v didaktice u skupinového vyučování..."
"To máš fuk. No a nevýhoda, to je třeba skupinová polarizace - rozhodnutí skupiny je mnohem radikálnější, než když se jednotlivci rozhodují zvlášť..."
"To je z testu ze sociální psychologie!"
"No jo, ale ze vztahů se mi tam nic nehodilo..."
Někdy se ale hranice oborů setřou až moc.
"Učil jsem se tu pedagogiku tři dny a letěl jsem za tři minuty."
"Bodejť, tohle je didaktika." Jenže toho si za tři dny opravdu nemohl stihnout všimnout...
Nicméně, zoufalství stmeluje.
Spolužák: "Tak jsem přišel na tu zkoušku... dostali jsme testy, vedle seděl nějaký zoufalý borec, otočil se na mě, co prý mám za skupinu. Tak říkám, že céčko, on na to kuuuu*va a zase se otočil. Řekli jsme si jedno slovo a přitom jsme si naprosto rozuměli, to byl kámoš!"
Zkouškové samozřejmě ovlivňuje i chod domácnosti:
Děda: "Pojedeš s babkou do Makra!"
Já: "Netrefím tam! A mám zkouškové!"
Děda: "Tak budeš mít holt i jiný hrozný zážitek!"
Nicméně rodina se nás mnohdy snaží i potěšit.
Babka: "Upeču ti koblihy, chceš?"
Já: "Je zkouškové, sežeru, na co přijdu."
Babka: "A máte nugetu, rum a mouku?"
Mamka: "A máš na to pečení něco jiného než jen recept?"
Každopádně, když to nejhorší pomine, chcete si užít samostatnost a více volného času. Zdálo by se, že po zkouškách zvládnete vše, ale reálný život je holt jiná liga. A položí vás na lopatky i nejdrobnějšími úkoly.
Já: "Zkoušela jsem uvařit francouzské brambory, no, moc se mi teda nepovedly."
Teta: "Něco jim chybělo?"
Já: "Chuť."
A ani snaha uplatnit procvičené schematické kreslení ve společenských hrách zpravidla nenaráží na řádné ocenění.
Hrajeme Activity, hned v prvním kole mám za úkol kreslit zlatý důl. Črtám těžební věž, vypadá jako R.
Kamarád: "Počkej, to jsem zapomněl říct, při kreslení nesmíš psát písmena!"
Já (zoufalo-vztekle): "Já nepíšu, já kreslím!"
Můj drahý: "Už chápete, proč jsem říkal, ať bere radši tu pantomimu?"
No a semestr, ten nebude asi o nic lepší. Žádný oddech se nekoná. Středoškoláci, na prázdniny budete rádi vzpomínat.
Já: "... a pozvala mě na jarní prázdniny."
Mamka: "No super, pojedeš, ne?"
Já: "Ne."
Mamka: "Proč?"
Já: "Nemáme jarní prázdniny."
A co vy, zaslechli nebo prožili jste s končícím zkouškovým/pololetím něco vtipného či výstižného? :) Která hláška vás pobavila a ve které se vidíte? :)