a zam... 

a zam..

a zam...

a zam...

a zaaaměstnanec své vlastní fakulty! Úlet, což? :-D

Na samotném začátku ročníku mi unikla možnost stát se pomocnou sílou v knihovně na katedře češtiny. Docela mě to mrzelo, ale osud mi minulý týden seslal více než plnohodnotnou náhradu. To takhle ve čtvrtek po semináři didaktiky vyučující říká: "Potřebovala bych dva pomvědy, nemáte někdo zájem?". Mrkly jsme s Terkou na sebe a synchronizovaně zvedly ruku s vidinou zajímavého bodu do životopisu, nových zkušeností a taky nějaké té symbolické koruny. A teď už mám před sebou složku napěchovanou papíry. No, složku. Složka byla ta první várka. Teď jsem dostala takové ty desky s tkaničkama a mezi nimi mám 5,5cm papírů (fakt, měřila jsem to!). V zavázaném stavu, když je rozvážu, ještě se ta kupka tak o cenťák zvedne. :-D

Jednoho kamaráda, co pomvěduje na češtině, mám. Buď sedí v té knihovně a čeká, jestli se tam náhodou někdo neobjeví, nebo lítá po všech čertech, knihovnách a archivech, aby dohledal nějaké dokumenty. Nevím, co z toho je horší a lepší varianta. :-D Čekala jsem něco podobného, takže jsem se pak nestačila divit, když nám bylo řečeno, že se budeme podílet na vyhodnocování výzkumu, plánovaný rozsah práce 50 hodin každá. Snad jsem si neukousla moc velké sousto, ale zkusit se to musí! :-D

Připadám si jako Kant a všichni ti borci, o kterých se učíme, že už od svých zhruba 19 let učili na univerzitě. Oni sice vedli vlastní přednášky a my jenom přenáším data z textové podoby do kvantifikovatelných hodnot a do Excelu, ale někde se začít musí, což? :-D Ten výzkum mě ohromně baví, protože se vztahuje i k našim současným předmětům a praxi - dostali jsme štosy a štosy posudků z praxí, ze kterých přenášíme známky za každou prokázanou pedagogickou kompetenci. Pak se budou porovnávat jednotlivé obory, ročníky a kompetence. Navíc jsem z posudků dostala i dobrou zprávu ze soukromého hlediska - praktikanti chodí i k nám na gympl, tak třeba se mi taky poštěstí? :)

Takže zkoumám a zkoumám, dělám ze své komáří pozice vedoucího velblouda v karavaně, a mám radost. Něco takového jsem ve své současné situaci potřebovala! :)

Kompilace reakcí na sdělení toho, že jsem pomvěd:

Mamka: "Co budeš dělat?"

Můj drahý: "Ano, to říkáš už potřetí."

Babka: "Co to je?"

Děda: "No je načase, tos měla být už loni!"

Babička: "Mišulko, no ty jsi prostě šikovná!" (ok, ještě jsem s ní nemluvila, ale 100% to řekne - ZUBR, Zaručená Univerzální Babiččina Reakce. :))

Otčím: "No to je dobře, že jdeš na ten doktorát!" (to s tím sice nesouvisí, ale vysvětlit si to nenechal, přece "ví, jak to na fakultách chodí!"... :D)

A jako bych slyšela i pradědu... "Ty ještě pořád chodíš do školy?" (a hned v závěsu otázka, proč jsem nešla na řemeslo...)

P.S. Na katedře jsem zaskórovala už minulý týden. Zavítala jsem do knihovny katedry jako jubilejní návštěvník a vyhrála poukázku do knihkupectví a knihu od své vedoucí diplomky o vězeňské mluvě. :)

P.S. II.: Jsem záškodník. První týden semestru jsem potkala na chodbě svou vedoucí bakalářky, která byla na nemocenské snad tři čtvrtě roku (chyběla i na mé obhajobě, jak si možná vzpomenete). Tak jsem měla radost, že je fit a vrátila se i k učení (na důchod už věk určitě má, i když vypadá mladší). No a za pár hodin mi v e-mailu přistála zpráva, že na dlouhodobou nemocenskou, zřejmě na celý semestr, nastupuje vedoucí mé diplomky. Uáááá! Rozehrávám na fakultě něco ve stylu Deseti malých černoušků. :( S takovou bych na ten doktorát fakt jít nemohla, protože si mě nikdo nevezme pod křídla. :-D