Další přehlídka nepatrných radostí, které pouštíme do éteru. Tentokrát ještě s dozvuky zkouškového. Díky všem zúčastněným! Už teď můžu přislíbit, že prázdninové hlody z domova se neúměrně hromadí. :)

Terka: "Doufám, že stihnu vlak ve čtvrt na čtyři."

Já: "Těžko, vždyť ta zkouška začíná o půl třetí."

Terka: "Přece to nebudu psát dýl, než jsem se to učila!"

Ze zkoušky jsme obě odešly s áčkem, ale hned druhý den nás potrápila... menza.

Terka: "Tak pojď k tomuhle stolu... ale musím si nejprve jít nabít, už nemám na kartě peníze. (hrabe v peněžence) Nemám ISICa. (Zuřivě hrabe v peněžence) No fakt ho nemám! (Vysype na stůl svých asi 50 věrnostních kartiček a 70 účtenek, chvíli se v tom hrabeme, až rezignujeme).

Já: "Na, objednej si to na moji kartu."

Terka se za chvíli vrací. "Nejde to! Ty máš taky málo peněz!". Bere svoje peníze, moji kartu a jde k pokladně. Za pět minut se vrací zdrchaná a bez jídla. 

"To rizoto mezitím došlo..."

Zašla si pak do KFC "pro salát", ale vrátila se s mojitem. No, není divu, že se pak spoléhá hlavně na svou domácí stravu, přestože naráží na nepochopení okolí.

"Já bych třeba šla do Prostřeno, už mám i vymyšlené menu! Ale P. nechce. Včera u nás byl nějaký jeho kámoš, tak jsem uvařila květákové placičky, batáty a žampiony... a on "ty pi*o, to chci vidět, jak ti to budou tvoje děcka žrát.""

"Prostřeno? Myslela jsem, že chceš do Nákupných maniaček?"

"To taky. No ale rozumíš, předkrm lososový tataráček se salátkem a bagetkou, hráškový krém, vepřová panenka s dýňovým rizotkem, jako desert mrkvový dortík a 50 000 je doma!"

"Já bych ti dala 50 000 pokuty už jen za ty zas*ané zdrobnělinky."

Jsem špatná kamarádka? V jejím případě spíš dobrá, právě proto, že ty její aktivity poněkud brzdím. Někdy však mé úsilí naráží na nepochopení. Ne-li nevděk.

Terka na cvičeních: "Prosím vás, a tam u toho podtrženého k palatalizaci nedojde?"

Vyučující: "Ne, ale na to se právě ptala vaše kolegyně."

Terka bez mrknutí oka: "Já ji neposlouchám."

Ale jinak se se svými kamarádkami skvěle doplňujeme.

Já: "Nevím, co s tím budu dělat. Pětačtyřicet rajčat. Kdyby se něco urodilo aspoň na půlce z nich..."

Niki: "Tak budeš dělat protlak! A kečup!"

Já: "No, půlka z těch semínek byla na žlutá rajčata. Nevím, nevím, žlutý kečup..."

Niki (těžce barvoslepá): "Mně by to nevadilo..."

Ona barvoslepá, já bez čichu. Hlavně doma to má své uplatnění.

Mamka: "Proč jsi nevynesla ty odpadky, co jsem nachystala na chodbu?"

Já: "Odpadky? Celý den jsem tam nešla, ani nevím, že tam nějaké jsou."

Mamka: "Divím se, že si nepřišly ony pro tebe. Teď už je můžeš vynést jedině ty..."

No, někdy dochází ke komplexnímu selhání smyslů.

Teta vypráví, jak se jim na chatě zabydlela kuna.

Babka: "Pepa říkal, že jim taky jednu dobu hrabala na půdě kuna!"

Děda: "Pepovi jednu dobu hrabalo všude."

A někdy si k těm klamům pomáháme sami.

Já: "Nechceš si umýt brýle? Ráda bych se ti zase jednou podívala do očí."

Můj drahý: "To je ještě dobré."

Ale protože mě má pořád ještě opravdu rád, za pět minut jsem ho přistihla v koupelně, jak si na skla pouští vodu.

Já (s vítězoslavnou škodolibostí): "Nechceš na to půjčit drátěnku?"

Drahý: "Blázníš? Abych si poškodil reflexní vrestvu?"

Já: "Tak těch vrstev je tam mnohem víc, že jo."

A kdy jste si vy naposledy říkali, že vás snad šálí zrak? :)