Kdy jindy si splnit sebestředně bloggerský úkol (sestavit výběr z vlastních článkůú než při příležitosti mého 10. výročí blogování? Taková osobnost, která udává trendy celému serveru, si to přece zaslouží! :-D

Články, které se mi vybavily jako první, ale současní čtenáři se k ním zřejmě jen tak neproklikají. Nemůžu vynechat trio, jehož kořeny sahají těsně za dobu bronzovou. Ruská ruleta v rámci povinné školní docházky K zemi, pane profesore, následky babčiny nákupní mánie Teleshmeiding a zpráva o tajně misi, podnikané na nepřátelském území nemocnice mimo návštěvní i ordinační hodiny Víte, mamka si tady zapomněla botu. Zlatá trhlá pubertální léta!

Někdy na ně nestačily jen dvou- nebo třídílné články. A proto je zde heptalogie o naší Ústavní vycházce. Ale copak jsem mohla vynechat přetlačovanou s cizími výletníky, kuželku Joeyho, noční bojovku a setkání s vlastní rodinou na školním výletě? Studium gymnázia nás taky donutilo proměnit se ve Slečny bylinkářky a tak není divu, že jsme se občas musely odreagovat třeba při Worms Lamageddon. Nebo podlehnout kultu či snad Prokletí žirafího výculu (pamatujete na Žutlém? Mám ho pořád na poličce. Ale čert ví, kde skončily žulachy).

Ano, vidíte správně. Pokus o poezii. Ostatně, za těch deset let jsem experimentovala vícekrát. Na blogu najdete povídku i reportáž, kterou mi otiskli i v místních novinách. Zřejmě nejvíce z mého běžného stylu vybočuje bouřlivá miniaturka. Nejčtenějším článkem za poslední rok podle interních statistiky je má recenze na diář Moleskine, jenže kam se může hrabat na fenomenální Tanec houbiček, který se stále zuby nehty drží na 5. místě, byť se na blogu objevil už před osmi lety.

Za některé pubertální textové vylomeniny bych si teď nafackovala, ale asi to k vývoji patří a pořád ještě jsem z toho nevyšla úplně špatně. Prostředí mě zformovalo nevratně, takže i nadále nesu některé osobnostní rysy. Stále za sebou nechávám ostudnou stopu, když se pokouším o sport - hláška "Neuvolnily byste kurt? Máme tady vážné zájemce o hru." už u nás doma zlidověla. Holt První krok k Wimbledonu je vždycky krušný. Navíc jsem sféru své trapnopůsobnosti rozšířila o dopravu - nejen, že už vím, Jak nedobíhat autobus, ale i když se mi ho podaří chytit, často i já spěju tam, Kam vedou dopravní revoluce. Podotýkám, že nejde o žádné lichotivé místo.

Někdy sama nevím, co od sebe čekat, ale svádím to na svou rodinu. I taková rádoby obyčejná dieta vás totiž v našem pojetí může donutit k tomu sprásknout ruce se slovy Šmankote, babičko, (ne)hubni! No a co se vyklube z červencového večera u vína, když se babička pustí do cyklistiky, drog a drogistického zboží? Seru na ty tropy kolem a vy Neserte mě, budou Vánoce.

Tím jsme vlastně přeskočili do současnosti. Konec dobrý, všechno dobré, to léto nakonec vedlo ke správnému cíli a Má šťastná hvězda svítí dál, viděla jsem ji tu noc, kdy jsem nad klávesnicí seděla až do rána. Články píšu v různou denní dobu, ale přesto je mezi nimi tento výjimečný.

Vlastně každý z 507 článků, které tady na blogu už najdete, je tak trochu unikát. A zároveň jsou všechny stejné, protože za nimi stojí moje maličkost. Když se podívám na svůj výběr, vyplývá mi z toho jediné - mým cílem je hlavně pobavit, a to i za cenu, že ze sebe udělám kolikrát slušného blbce. :-)

Mezi námi, stojí to za to a hodlám v tom pokračovat. ;-)

Které z těchto článků si pamatujete? Jaké utkvěly v hlavě vám? A jak by vypadal váš výběr článků? Povídejte (nebo ho rovnou sepište a založíme nový trend :-D)!

P.S. Ve druhém výročním článku dojde i na vás, nebojte. ;-)