Zřejmě takový pokyn přišel od fakultního rozvrháře. A vůbec ze všech směrů. Tohle fakt nesnáším, když třeba celý týden hnípete doma, nikdo nemá čas nic s vámi podniknout, a pak se nakupí tři akce na jeden den, stejný čas, jen místa diametrálně odlišná. Aaaaaaa!

Mísí se ve mně úleva a vztek se smutkem. Na jednu stranu dopadl zápis rozvrhu výborně - nenaplnily se mé obavy, že na mě vyjdou ta cvika z didaktiky v pátek do čtyř hodin a že nám těch pár předmětů roztahají do celého týdne, pěkně každý den jeden předmět, a když dva, tak jeden ráno a druhý večer. Vyšší síly se smilovaly - pondělí a středa volné (čti: budu moct chodit do práce), wooo-hooo! Vykoupila jsem se z této radosti úterky a čtvrtky - od sedmi do sedmi, pátek do dvou. V rámci možností skvělý rozvrh.

To bych ale nesměla být ambiciózní nadšenec dobrovolného vzdělávání. Jako první jsem zlomila hůl nad španělštinou "trojkou", která se vyučuje pouze v pondělí a středu. Už jsem říkala, že jsem se chtěla vyhnout dojíždění na jeden předmět denně? :-D Po dlouhém pátrání jsem našla ještě stejný kurz pod jinou zkratkou, který probíhá v úterky večer, kdy už mám jiná cvika. Jak taky jinak. 11.-15. lekci učebnice Nuevo Ven holt budu muset pokořit samostudiem.

Co mě rozhořčilo mnohem, mnohem více, je ztráta žurnalistického modulu. Pořád mě hřeje u srdce náš gymplácký školní časopis, který jsem pomáhala piplat od prvního čísla, ráda vzpomínám na brigády na tiskovém oddělení našeho města, svého času každý čekal, že si po maturitě podám přihlášku právě na žurnu. Jenže jsem se zalekla problémů s následným pracovním uplatněním a radši šla na podstaně perpsektivnější učitelství češtiny a ZSV. :-D Každopádně jsem zaplesala, když fakulta vypsala dvousemestrální kurz televizní žurnalistiky. S bušícím srdcem jsem kroužila portálem, abych se s úderem kritické hodiny stihla vtěstnat mezi prvních 30 přihlášených uchazečů. Povedlo se. Vznášela jsem se na obláčku radosti, že budu mít i nějaké předměty, na které se fakt těším (z toho mraku docela pršely obavy, jak to budu stíhat s dvojím pomvědováním, prací, diplomkou a třemi státnicemi, z čehož k prvním, lednovým, už jsem i přihlášená, ale hlad má velké oči, znáte to :-D).

A pak v rozvrhu naskočily první konkrétní termíny předmětů. Samozřejmě hned první se mi s žurnalistikou, o níž jsem věděla, že bude ve čtvrtky od dvou do sedmi, kryl. Uklidňovala jsem se, že je to jen přednáška, kterou mi určitě přátelé dají opsat, navíc jen ob týden... Když se objevil na čtvrtek od 17:30 do 19:00 vypsaný jiný předmět, naděje se ztratily jako pára nad hrncem. Zkouškový (a státnicový) předmět, který má jen cvika, ne přednášky, každý týden, s hlídanou docházkou a učitelem, který si rozhodně, ale rozhodně nenechá na svůj obor sáhnout, i když loni působil, že ho taky zrovna nemiluje. Předmět, na který se vůbec netěším, od začátku mi nesedí... zrovna tenhle mi má zhatit žurnamodul?

S kamarádkou jsme se obrátily na garantku modulu, jestli by se šlo nějak domluvit na absenci v inkriminované hodině. Odepsala nám vstřícně, rychle a negativně. Kdyby šlo o odpolední hodiny, jistě bychom se prý domluvily, ale bohužel zrovna v posledním bloku se budeme věnovat praktickým cvičením a exkurzím, takže účast je nutná.

Když jsem složila dohromady rozkopaný počítač, napsala jsem ještě dotyčnému učiteli, jestli... no, zkrátím to, zněl chápavě, ale žurna nebude. :(

Místo toho se mi ozvala moje oblíbená vyučující z češtiny, pro kterou jsme loni pomvědovaly s kámoškou, jestli bych v rámci pomvědování nepřišla pomáhat na konferenci ve dnech 4.-5. a 7.-8. října. Natáhla jsem se pro diář a četla:

4.: Ráno praxe, kde lpí na plné docházce, po obědě zubař, kam se objednává na čtvrt roku dopředu, odpoledne a večer další předměty.

7.: Volitelný předmět se skvělým učitelem, formou blokové výuky, čili - učí se jen ten jeden jediný den za celý semestr, cyklem přednášek od devíti do dvou.

7.-8.: Možná účast ve volební komisi krajských voleb.

Pokývala jsem hlavou, ze rtů mi utekla jedna důrazná lehká děva, znovu jsem složila počítač a napsala dané vyučující, ať se mnou počítá.

A teď mě omluvte, prosím. Teď se jdu skrývat já! :-D