Mé introvertní já utrpělo v říjnu dost těžké zásahy a už se jen tak bezmocně plíží někde po podlaze do rohu. S hrůzou zjišťuju, že se sice těším, jak v listopadu uberu a vrátím se ke své normě, ale tenhle měsíc v jednom kole jsem si, je fér to přiznat, dost užila. Dlouhodobě by mě to nejspíš zabilo, po dobu jednoho měsíce to byla skvělá zábava.

Konference

První výjimečné setkání dorostlo nečekaných rozměrů. Julčo, jestli nechceš spoiler ke slíbenému dopisu, nečti dál. :-D Jak jsem se zmiňovala posledně, přihlásily jsme se s Terkou jako výpomoc na konferenci pořádanou naší fakultou, přičemž ještě den před začátkem jsme neměly žádné informace, o co jde. Myslely jsme, že to bude typická malá sešlost v některé z větších učeben na fildě, kdy si pár lidí z katedry filosofie a historie bude měnit svoje postřehy. Jo a možná pozvou nějakého hosta zvenčí. Pár místních známých lidí, nic víc.

Z této představy nás mělo vyléčit už to, že konference trvala čtyři dny. A tak co, blíží se výročí založení univerzity, tak asi v rámci oslav to rozjedeme pořádně. První varování přišlo, když nám dorazil do e-mailu rozpis služeb a program. Nejdříve jsme si všimly angličtiny. Jejda, ono to bude asi mezinárodní sešlost. No a pak jsme uviděly dlouhé řady čínských znaků. :-D Uuuups!

Lidi, přivezli nám čtyřicet Mongolů. A k tomu pár Maďarů, Rusů a Poláků. Značná část Mongolů, ač šlo o akademické kapacity, nemluvila anglicky, a slíbený překladatel byl po většinu času mimo areál, protože doprovázel u programu mongolského velvyslance. Takže jsme s Terkou (a třemi doktorandy, ale ti měli svou práci) zůstaly na tu hordu samy a užily si spoustu perných chvil. Jako třeba když si začali nosit občerstvení do přednáškového sálu, což bylo přísně zakázané, protože akce se konala v památkáři chráněné budově. Nesměli jsme ani přilepit šipky a panáčky na záchody obroustrannou páskou nebo "žvýkačkou". No a když si delegace rozložila mokré deštníky na poctivou starou parketovou podlahu, musely jsme tvrdě zakročit, protože jinak by se paní vrátná asi vrátila k praktikám, které budova zažívala ve 40. letech, když tam sídlilo gestapo. :-D Musely jsme taky aspoň úsměvy tlumit ruskou vzpouru, když část Mongolů navzdory slibům nepřivezla doprovodné prezentace nebo aspoň abstrakty ke svým přednáškám v angličtině, takže program zahájil dvouhodinový bloku přednášek komplet v mongolštině, tudíž rozuměli jen ostatní Mongolové. :-D

Na konferenci jsem strávila tři dny. V úterý jsme plánovali, připravovali budovu, stříhali miliardu vizitek a balili dárkové tašky. Ve středu dorazili hosté. Od osmi do osmi jsme jim servírovaly občerstvení, braly a vydávaly kabáty, tiskly vizitky pro nečekané příchozí a dělaly vůbec všechno, co bylo třeba. Večer jsem zazářila, jelikož jsem navzdory tvrzení, že tiskárna tiskne jen soubory docx, z ní vymámila soubor v naprosto neznámém formátu, navíc barevně a oboustranně. Hacker! :-D

Za odměnu jsme se mohli s doktorandy večer přidat k slavnostnímu rautu. Možnost cpát se v devět večer lososem a vínem byla vykoupená sobotním vstáváním na sedmou. Navíc v sobotu Terka seděla u voleb, tak jsem tam posedávala sama, doktorandi měli svou práci s odzdobováním areálu a většina účastníků odjížděla už předchozí den domů. V pátek jsem si vzala z konforence volno kvůli jednorázové výuce, takže absence by mi hádám neprošla (vědět, že to bude to, co jsem absolvovala loni v jiném předmětu, taksi předmět odepíšu a jdu radši konferencovat), ve čtvrtek jsme nevyužily možnost vyjet s Mongoly na exkurzi do Polska. Mně se nechtělo být od šesti ráno do půlnoci někde kdovíkde, když jsem zohlednila svůj ostatní program ten týden, a Terka se nechtěla zdržovat v blízkosti jistého medievalisty, který se ji rozhodl sbalit nestydatě před očima všech včetně děkana. :-D O tom zase jindy. Anebo radši ne... :-D

Dokonání Babylonu

Ještě tu neděli se narodil Nikčin synovec, takže nás pozvala na oslavu. Koupily jsme jí s Terkou rámeček na fotky, aby si kam měla nastrkat vzpomínky na nás i prckovo dětství - ten dostane dárků habaděj, ale kdo si vzpomene na novopečou tetu? My! :-D Oslava probíhala hezky česky, než přišel Nikčin kamarád a dovedl nečekanou návštěvu - dva Rumuny. Mluvící pouze španělsky. :-D Po roce španělštiny jsem chytala pár slovíček, ale šanci rozumět tomu zběsilému chrlení jsem neměla pražádnou. Chtěly jsme si popovídat, tak jsme opakovaně zkoušely angličtinu, Rumuni nadšeně kývali, že rozumějí - a odpověď zase v té libozvučné, jenže pořád nesrozumitelné hatmatilce. Tak jsme radši poprosili servírku, jestli si můžeme z vedlejší pizzerie donést večeři. Netvářila se nadšeně, ale když si uvědomila, že jejich rozmražovaná pizza nemůže vedlejší pizzerii konkurovat, a těch skoro deset lidí udělá slušnou útratu za pití, svolila, že jedna pizza nikoho nezabije. No, donesly jsme čtyři, protože "v sobotu druhá pizza za korunu", že jo. :-D Mezitím se s námi ještě poloitalsky snažil mluvit šéf pizzerky, no paráda. :-D

Jsem Tlapkovic a dneska vás budu učit!

Ano, památný okamžik mé pedagogické kariéry je tady. Odučila jsem svou první hodinu! Čili opět setkání nezvyklého typu. Já a mí žáci! Tohle si fakt zasluhuje samostatný článek, takže zatím jen tolik.

První zasedání budiž zahájeno!

Absolvovala jsem první zasedání naší pomvědské skupinky, jejímž cílem je vyprodukovat brožurku pro středoškoláky o hledání práce. Sice jsme parazitovali na knihovničce vedlejší katedry, kam se rádi zašíváme, ale sounáležitost akademické obce musí být, no ne? No jo! Docela jsme s prací pokročili. Dotazník je skoro hotový, zadali jsme si úkoly k jeho dokončení. Teď nás čeká shánění respondentů a výzkum samotný. To zní!

Odhalování (ne)známých tváří

Musím se pochlubit, že jsem měla tu čest potkat Zo! Přijela za mnou na den do Ostravy, chtěla hlavně vidět fakultu. No, tak jsem jí ten náš zázrak předvedla a aby pocítila vysokoškolský život všemi smysly, vzala jsem ji i do menzy. I kvůli tomu přijela ve středu a ne až ve čtvrtek, protože ten den se fakt nedalo nic kloudného vybrat. :-D A taky jsem ji mohla vzít na jednu přednášku, úvod do filosofie, tak snad se líbilo. S radostí jsem na sobě viděla, že znám odpověď na některé otázky, které na přednášce pro prváky zazněly, což je půl roku před státnicemi úspěch. :-D Pak jsme ještě prošly náměstí a stihly čajovnu, kde jsme však udělaly chybu a nedaly si jednu konvičku napůl, ale každá svoji, takže jsme pak rychle dopíjely a upalovaly na nádraží i z jiného důvodu, než jen, aby Zo stihla vlak. :-D Zo, doufám, že se Ti tu líbilo a že se zase brzy někde setkáme! :)

Asbolventi? No jistěěě!

S Niki a Terkou jsem měsíc zakončila na srazu absolventů OU. Však jsme absolventi bakaláře, ne? :-D Původně se mi moc nechtělo, ale pak přišel e-mail, kde nechtěli žádné vstupné, tak jsme se zaregistrovaly a vyrazily. Akce se konala v Gongu, bývalém plynojemu, pro který mám slabost. Hrozně se mi líbilo, když jsem koukala do prosklené stěny, už byla černočerná tma, ve skle se odrážela všechna světla kolem a k tomu hrála kapela Zrní a předtím nějaká šansoniérka, kterou jsem neznala. No ono i to Zrní znám jen po jméně. :-D

Navštívily jsme fotokoutek fakulty, autorské čtení jednoho našeho učitele a hlavně stánek #prsakoule u mediků. Nejprve jsme vlezly do vedlejších dveří a Terce se moc nelíbilo cévkování figuríny, tak jsme se decentně vzdálily, ale na druhý pokus už to klaplo. Prochmataly jsme si modely prsou i varlat. S hrůzou jsem zjistila, že kromě čichu nemám asi ani hmat, protože kromě obřího nádoru jsem ty titěrné potvory měla problém najít. :/ Ke stánku jsme se pak vrátily ještě jednou, když jsme na stolcích našly poházané fakultí kondomy (Nebuď guma, ploď vědu!), tak jsme klukům dva zanesly, protože osvěta se netýká jen prsou a varlat. :)

Návrat na místo činu

... mě čeká zítra. Vydám se na gympl s roli žadatelky o souvislou praxi. Stavím se za třídní a vystraším ji možností, že bych v budoucnu mohla být její kolegyně. A taky nakouknu do redakce školního časopisu, která shodou okolností zítra zasedá. Zakládajícího člena tam vždy přivítají s uctivými pohledy, které takovým fosiliím patří. :-D

Kromě toho všeho jsem v říjnu stihla navštívit tři různé doktory, po jednom kině a divadlu, pětkrát jít do práce, jednou doučovat, holiče, na třetí pokus jsem si vyzvedla na poště téměř anonymní balíček s výhrou v jedné soutěži, do další jsem příspěvek zaslala, do další televizní nás Terka hodlá přihlásit (zabiju ji! Anebo se rozepíšu o té konferenci, to bude ještě lepší! :-D), oslavila Terčin svátek, svůj svátek, poseděla párkrát ve vinárně či kavárně a včera si lehce zataxikařila. Školu nepočítám, i když praxe a beseda s mormony taky přinesly pár vtipných momentů. A našetřila jsem si i víkend pro psaní diplomky! Na cvičení už mi fakt čas nezbyl. :(

Pro mnohé je tohle naprosto běžné tempo. Pro mě to byl průlet jedním měsícem neskutečnou rychlostí. A už od půlky jsem ječela, že musím trošku přibrzdit. Říkám to svým kamarádům ve škole i teď. Jenže už máme naplánované narozeniny, společný tenis... vždycky se cuknu, ale pak kývnu. Za dva měsíce z fakulty nejspíš odejdu. Tak ať mám na pracáku na co vzpomínat! :-)