Jak rychle přišly, tak rychle odešly. A teď už jenom můj nepříliš oblíbený Silvestr a hurá vstříc roku 2017. Od svých oblíbených sedmiček čekám mnohé a asi ještě více je očekáváno ode mne. Za rok budeme moudřejší. :-)

Vánoce proběhly poměrně tradičně. Vzhledem k tomu, že jsem ještě ve dny, jejichž datum už začínalo dvojkou, řešila zkoušky a formality na studijním, abych mohla v lednu ke státnicím, jsem dárky sháněla ještě později než obvykle. Balení připadlo už klasicky až na Štědrý den. Každoroční boj. Letos jsem samotné balíčky stvořila dost obyčejně, ale pohrála jsem si s mašlemi a uvedla do života nový styl, soukromě přezdívaný ostnatý drát ála pohraničí. Nedělala jsem kličky a mašle, jen jsem natočila konce stužek a izolepou je přichytila tak, aby se táhly po celé délce balíčku. Na placatých dárečcích to moc nevyniklo, ale když jsem zabalila jeden vyšší a užší, tak to fakt vypadalo jako zeď s ostnatým drátem nahoře. :-D

Vánoční zázrak přišel asi půl hodiny před večeří, kdy venku napadla vrstva... no, spíš krupek než sněhu, ale na pár hodin to přece jen vybělilo ulice. :) Takže jsem nemusela na sníh vzpomínat jen v závilosti na tomto výjevu, který jsem při dopolední návštěvě babičky viděla z 9. patra:

Beskydy lehce poprášeny sněhem,naše ulice jen prachovými částicemi. Jupí!

Večeře nastala stejně zhurta jako celé Vánoce - děda pořád vydával pokyny, že se bude jíst až o půl šesté, a najednou ještě před pátou stál sám u stolu s přípitkem, zatímco houska do polévky se ještě opékala na pánvi. Takže o půl šesté už jsme nakonec byli dávno najezení a mohli se přesunout ke stromečku. :-)

Poznat, od koho je vánoční dárek, v naší rodině není problém.

• - beztvará hrouda, případně s ošklivými záhyby: ode mě
• - pěkné balíčky: od mamky
• - typ bonbon (hrouda zaškrcená po obou stranách mašlemi): od babky. Na fotce výjimečně nebonbonovitý dáreček - jelení lůj, omotaný aspoň stužkou.
• - igelitky, ve kterých se to koupilo: od dědy

... horší je poznat, pro koho jsou. Tahle tíha padá na má bedra, jelikož jsem to já, kdo roznáší Ježíška (v lepším případě) adresátům. Ruku na srdce, takové pěkné dárkové taštičky a krabičky je škoda využít jen jednou, s tím souhlasím. Jenže na jedné visí už třeba troje věnování... Tradičně jsem taky řešila potíž, jestli M znamená Míša, Mamka nebo Marcela. Případně, jestli tahle značka je křivé L nebo křivé V. Korunu tomu nasadila babka s mamkou, které použily stejné taštičky. A mamka navíc už byla předchozí večer unavená a pohádka už skoro končila, prostě ji to přestalo bavit, no tak půlku dárků naházela do taštiček a nepopsala vůbec, takže jsem je nejdřív nosila jí, ona je osahala a pak mě nasměrovala dál. Jsem si vzpomněla na Cimrmany a revizi analýzy hry Přetržené dítě - "dospěl jsem k názoru, že příště už se vám na to vyse*u". :-D

Vánoce jsou svátky hlavně pro děti a našeho psa. Přihlouploučké Ééééé bylo ve svém živlu. Tolik vůní, tolik papírů, nová hračka (kterou roztáčel jako vrhač kladivem), tak málo místa, kam se chce ale za každou cenu nacpat! Eeeeeee! Každopádně díky němu mám o dárek víc. Mamka koupila babce moc příjemnou deku, jenže když si ji babka dala na gauč, po kterém se válí i Orin (válí se po všech), tak z toho začal strašně elektrizovat. :-D Tudíž deku předali mě. Dědím věci kvůli tomu, že nevyhovují psovi! :-D

Deku jsem však okamžitě přijala za svou, překřtila ji na jelínkovou a pořád se do ní muchlám, protože je neskutečně příjemná a hřejivá. Jelínková deka, diář, na který se těším už od srpna, až ho uvedu do provozu, nový cvakací Pilot Frixion a... státnicové otázky. Toť mé novoroční zátiší. Hned 27. jsem se musela vrhnout na studium, protože sakra, za měsíc už bude po státnicích. Podrobnosti o zakončení semestru zase někdy příště.

Doufám, že i vy jste si užili požehané a klidné Vánoce. Závěrem bych vám chtěla popřát, ať si všichni do nového roku přenesete jen to dobré a podaří se vám, co jen budete chtít. Jsem moc ráda, že jsem vás takto virtuálně (někoho i naživo) poznala, a děkuji vám za přízeň, kterou jste mi během letošního roku, který se mnou mnohdy docela zacvičil, zachovali.

Těším se na přečtenou v příštím roce,

Vaše Tlapka :-)