Tep se zvyšuje. Srdce bije prudčeji, jeho údery musí být slyšet v okruhu minimálně dvou metrů. Tlak a adrenalin stoupá. Nohy, konečně obuté v teniskách, jsu napjaté, připravené vyběhnout. Ruce se probírají kudrlinkami psí srsti. Rty odříkávají povzbudivá slova. Oči si prohlížejí trať, na kterou vzápětí vyběhneme.

Jsem zase zpátky na parkuru.

(Zkopírováno z www.blogtar.blog.cz. Holt se mi nějaký napínavý úvod nechtělo psát znova xD)

No jinak to tak dramatické nebylo :D Ája si všimla že venku je - no představte si tu hrůzu - bahno. Čili, abych to zkrátila, jednou prošla slalom a šprajcla se. Ignorovala i jindy neodolatelnou návnadu - maso. Dokonce rybí, z tresky, čuba jedna rozmazlená. xD

Nakonec se však přece jen rozběhala, tak snad to nějak půjde.

Vstříc nové sezóně...

...vždy s malérem xD

Neboť když jsem nahlásila v klubovně změnu příjmení, všichni na mě hleděli, jako bych se vdala. Nakonec jsem je dorazlila tvrzením, že si beru příjmení za svobodna. V tu chvíli jsem se musela rozesmát a vylíčit jim ve zkratce, co a jak.

Takže tak. Amen :)