Podobně postižení jedinci jistě ví, proč se těšit na nový rok - na nový diář! Zatímco dřív jsem si kupovala jednoduché školní diáře z papírnictví za 30 korun a sloužily mi naprosto dostatečně, dnes mám poněkud vyšší nároky. Loňským rokem mě doprovázel Personal Planner, se kterým jsem byla ohromně spokojená. Jenže rok 2017 přinesl do mého života mnoho změn, které se promítly i do toho, co od diáře potřebuju. Výhodou PP totiž je, že si ho navrhnete přesně na míru. Jenže co když nevíte, co chcete? Už jen to, že jsem se ze studentky stala učitelkou, znamenalo, že se moje dosavadní zápisy dost promění. A já jsem najednou nevěděla - bude mi ještě stačit formát A6? Nebude lepší vyměnit řádky za sloupce? Potřebuju místo u každého týdne pro univerzální poznámky? PP umožňuje si tohle všechno nastavit, jenže já jsem potřebovala zkoušet. A koupit si PP a za dva měsíce zjsitit, že jsem správné rozvržení neodhadla dobře, je poměrně drahý špás.

Takže jsem začala mapovat terén jinde. A našla jsem!

Neobyčejný diář mě nadchl na první pohled. V předvánočním týdnu konečně dorazil a po měsíci můžu podat první zprávy o tom, jak se mi s ním žije. Tak, co mě na něm tak zaujalo?

Česká výroba. Diář je dílem slečny, která si jeho realizací plní svůj sen, což zní sympaticky samo o sobě. Peníze na realizaci sehnala přes crowdfunding, do něhož jsem se zapojila poprvé. Byla jsem mezi prvními nakupujícími, což mělo hned dvě výhody. Zaprvé jsem získala diář za velmi příjemnou cenu - 250 kč i s poštovným. A za druhé jsem měla na celý listopad zajištěný program, když jsem průběžně sledovala, jak se dosažení cílové částky blíží - a jak se od nutné hranice zase vzdalujeme, protože nakonec se získalo rovnou 155% potřebných peněz, což dokládá velký zájem o diář, jehož výtisky navíc se obratem doprodaly v e-shopu a došlo i na dotisk. Jsem ráda, že jsem mohla po roce zase podpořit českou tvorbu. Čeština mi po roce s PP docela chyběla.

Únor ve znamení olympiády a hrnečků.

Design. Někomu zavazí, já jsem však na kroužkovou vazbu vysazená. Celá vazba se jeví jako bytelná a odolná - desky jsou pevné, kroužky dobře utažené, takže nehrozí rozjetí vazby a vypadnutí stránek. Design desek mě nenadchnul ani neurazil - je příjemně hnědý, desky se lesknou (autorka se omlouvala za chybu tiskárny, že měl být matný, ale asi bych si toho ani nevšimla), motiv lapače snů sice není můj oblíbený, to je však čistě osobní preference.

Mnohem víc se mi líbí vnitřní zpracování diáře. Jako úžasný vynález vítám měsíční přehledy, kterým je vždy věnována stránka v úvodu každého měsíce. Každá stránka (formát A5) má dvě části - horní 2/3 jsou věnovány danému týdnu, přičemž design každého měsíce je jiný. Třeba srpnové dny z květinových věnečků jsou úplně boží, sice nenabízejí mnoho prostoru pro zapisování, ale mým potřebám dostačují. Na levé stránce najdete pondělí až čtvrtek, na pravé zbytek týdne a prázdný prostor pro osmý den, který tak scházel Olympicu. :) Slečna si s kreslením vyhrála, celý styl včetně písma se mi moc líbí. Celý diář je vytištěný černobíle, takže vyloženě láká k dotvoření a používání barev. Pro fotky jsem schválně vybrala zatím co nejméně popsané stránky.

V dubnu si asi udělám pár filmových večerů.

V dolní třetině stránek se nachází tabulkový přehled měsíce, boxy pro cíle, priority, poznámky... vše jen tak načrtnuté, aby to povzbudilo nás chabé kreativce k aktivitě, ale dostatečně funkční, abychom to s ní nemuseli přehánět. V zápatí levé stránky je i citát, což mě přivádí na další fakt, proč se mi diář líbí - není přehnaně motivační. Opravdu se mi příčí ty kýčovité, kde na každé stránce máte tucet keců o výzvách, vaší síle, že jste nejlepší a máte si plnit sny. Což je sice pravda, ale všeho moc škodí, že.

Celkově bych design popsala jako úsporný, ale rozhodně ne strohý. Stačí mít fixky a z diáře jsou i antistresové omalovánky.

S tím souvisí i určitá absence doplňků. Součástí PP byla gumička na desky, pravítko-záložka, hromada samolepek a zacvakávací kapsa na drobnosti. Neobyčejný diář přichází sám. Vadí? Nevadí? Absence gumičky mi nakonec nevadí, desky jsou pevné a svou vahou samy brání tomu, aby se diář otevíral. Samolepky mi zůstaly ve velkém množství právě z PP. A v kapse jsem nakonec nosila leda ty samolepky. :-) Takže jediné, co by se hodilo, je pravítko, které se u PP dalo zacvaknout na kroužky libovolné stránky a zároveň sloužilo jako záložka. No, jeden post-it lístek ji nahradí. :-) Další, co ocením, je, že v diáři najdete několik volných stránek a pár s jasným účelem (mapu světa, přehled narozenin, seznam ročních cílů), ale opět je vše přiměřené a nejde o žádný přehršel zbytečných informací, který by se jen pronesl. Nikdy jsem nepochopila, na co je většině smrtelníků seznam všech světových předvoleb a tabulky pro přepočet velikostí bot z Kambodže.

Vytečkované sloupečky. Celý říjen budu zkoumat, jestli je hezčí spojovat, proplétat, klikatit... stačí málo a z černobílých stránek jsou barevné.

Mám tedy před sebou nový rok s zase úplně jiným diářem. Zatím mi maximálně vyhovuje, tak uvidíme, jak bude vypadat aktualizace článku na konci roku. :-)

A jaký diář vyhovuje vám? Podpořili jste poslední dobou nějakého českého výrobce?