Tento týden jsme s mým drahým narazili při jedné debatě na něco, co nás asi oba překvapilo. Mě, že jsem si uvědomila, jak je to pro mě důležité, a jeho, že přikládám význam takové... drobnosti.

Míváte doma otevřené dveře?

Bydlíme v domku o dvou bytech. Kromě hlavních vchodových dveří, vstupů do obou bytů, dveří na záchod a do skladiště v komoře míváme všechny dveře otevřené. Když přijdu domů, vidím do ložnice i do kuchyně. Cestou můžu nahlédnout i do obýváku a ani k sobě si nemusím otevírat. Stačí vejít. Nelíbí se mi představa přicházet do bytu izolovaných jednotek. Otevřít vstupní dveře a narazit na hradbu dalších zavřených tří.

Stačí mi zvýšit hlas, když se potřebuju na něco zeptat mamky. Nemusím vstát, jít bytem a zaklepat na její dveře. Můžeme komunikovat, kdy se nám zachce. Kdybych se musela pokaždé zvednout, dvakrát bych se rozmyslela, jestli s ní fakt musím mluvit. A u jejích zavřených dveří bych si otázku, zda ji nebudu rušit, položila ještě třikrát.

Můj drahý mě hned upozorňoval, že když bude pracovat, tak se v pokoji zavře. A o tom to je. Mně nevadí, že se zavře, protože potřebuje klid. Mně vadí, že by to měl být běžný stav. Zavřené dveře vysílají signál - nerušit. Pracuju. Učím se. Snažím se spát. Zavřené dveře míváme při vážnějších rozhovorech. Jako třeba o zavřených dveřích. :-D Což je v pořádku a srozumitelné. Je zavřeno? Pokud to fakt nehoří, přijďte jindy. Teď ne.

A já nechci ve vlastním domově řešit, jestli můžu. Jestli jsou dveře zavřené jen tak, nebo jestli je pro to důvod

Dole u našich je to ještě markantnější. Kuchyň je ostrůvek podél chodby, která ústí do stejně oteveřného obýváku. Tam nechybí jen dveře, ale celá stěna. Vlastně dveře s výjimkou ložnice a koupelny ani nemají.

A vidím to i v práci - zavřené dveře, pracujeme. Otevřené dveře - přestávka, jestli chcete, nahlédněte. 

A tak se ptám - jak je to u vás? Máte doma při běžném provozu otevřené dveře, nebo zavřené? A přikládáte tomu důležitost? :-)