"Jseš v pohodě?"

Asi tři různé obrazy se synchoronizovaně komíhají a splývají. Jak dlouho to tak mohly nacvičovat?

"Haló!"

A vida, ono je to i se zvukem.

"Jo." řekla jsem, chytila se podané ruky (měla jsem na výběr ze dvou, které se houpaly ve vzduchu), vyškrábala se na nohy a zamířila ke kraji hřiště, kde jsem se zase svalila na zem. Auvaa...

Abych to vysvětlila - měli jsme tělák spojený s klukama. Střídavě jsme hráli basket, florbal a pinkali si. No a při florbalu jsem trochu neodhadla vzdálenost (to víte, mých 5 dioptrií odpočívalo v šatně) a tím pádem došlo ke střetu. Při tom jsem třískla hlavou o zem, jak jsem ztratila rovnováhu, a dostala jsem ještě kolenem pod oko. Pěkně tvrdým kolenem. Dneska už sice zase vidím jen jednou, hlava se mi moc nemotá (síla vůle a zvyku), nicméně pod okem mám překrásný monokl. Přímo ukázkový jak z Domácího lékaře. Plus otřes mozku. Když vynechám chvilkovou duchanepřítomnost a bolest hlavy, bylo mi vlastně výborně, až teď, když mi přestala zabírat ta chemička, kterou do mě vecpala babka, je mi blbě. Tělocvikáři jsem řekla, že na hlavu jsem padlá už dávno, tak jaképak cavyky? Chvíli jsem seděla na lavičce a pak jsem se vrátila do hry. Pravda, když jsem měla kopnout nebo hodit balon, šel krapet šejdrem, ale... xD

Nicméně, rána do hlavy přišla v nepravý okamžik. Za 24 hodin od střetu jsem se totiž měla zúčastnit češtinářské olympiády... Což samozřejmě nebylo jen tak.

Nejdřív jsme musely (Jela se mnou Katka, protože postupovali/y 2 "nejlepší" xD) sednout na bus a jím se oklikou přes Márovice dostat do Karivné k házenkářské hale. Věděly jsme jen, že bus nám jede 7:05, čili jsme přišly o dvacet minut dřív a prohlížely si jízdní řády všech dvaceti zastávek na autobusáku, abychom našly tu, od níž jede náš autobus. Našly jsme a dokonce i v pořádku nastoupily.

No a tak jsme jely, tlachaly a najednou jsme byly v Karviné, když jsem ztuhla uprostřed slova: "No a potom - Katko! Vždyť ono tady nikdo nehlásí jméno příští stanice!"

"No a co?" "No já jen, abychom vystoupily včas... Možná jsme to už přejely!"

Zkrátím to: nepřejely. Budovu jsem naštěstí poznala včas, protože jsem si vzpomněla, že jsem v ní byla na finále první ligy s házenkářským klubem.

Vše šlo podle plánu, až nám to bylo podezřelé, protože na parkovišti čekalo žluté autíčko a v něm náš pedagogický doprovod.Odvezl nás na místo činu, zašel s námi k registraci a odfrčel do školy vyučovat.

Dostaly jsme fruko, Horalky a zasedací pořádek. V hale byly tři řady po 17 stolcích s přepážkami proti opisování - a já měla jít do druhé řady, k patnáctému stolku. Řekněme, že mě irituje jedna barva (jedna, heh... xD) a v místonosti byly dva stolky této barvy. Jeden z nich samozřejmě připadl na mě. Z 91 stolků, no chápete to? xD

Usadila jsem se a tlachala s Katkou, jejími známými a mou známou, kterou jsem potkala. Potom začala soutěž sama. První, gramatická část, měla třístránkové zadání a 60-minutový časový limit. Upřímně řečeno, stačilo mi jen pár minut, abych zjistila, že jsem absolutní debil, který tam nemá co dělat. No, aspoň se mám na co vymluvit, napadlo mě a vzpomněla jsem si na tu pecku do hlavy. Možná proto jsem nemohla přijít na to, v čem je podobný vznik slov burák a rajče. V obojím je R, ale na to se asi neptali. Nakonec jsem napsala, že obojí vzniklo zkrácením spisovného výrazu. Tedy: z rajského jablíčka a burského oříšku.

Všechny úlohy vycházely z úvodního textu o rajčatech, o kterých se mi nejspíš bude zdát, až na jednu. Měli jste napsat, k jaké změně došlo u slov "hajný, houbičky, mlat..." ve vztahu k slovu, od kteerého jsou odvozena. Hm, to by mě taky zajímalo. Deset minut jsem tupě hleděla do zadání a pak mi došlo, že tam není napsáno "houbičky" ale "hrabičky". Ach jo. Dyslektik s otřesem mozku, to je vražedná kombinace. V tu chvíli můj pohled padl na fruko, na němž byla vytlemená včelka Mája, jak surfuje na pomerančové šťávě, což mě velmi pobavilo.

Ono všeobecně bylo zadání tak smysluplné. Kdo třeba z hlavy ví, do jaké čeledi patří slovo rajče? S odpovědí, že užitková zelenina, bych nejspíš neuspěla.

V tu chvíli už někteří odevzdávali. Já jsem se taky dopracovala k poslední (třetí) stránce zadání. No vida, to nebylo tak těžké, napadlo mě, ale pak jsem zjistila, že jsem všehovšudy vypracovala jen čtyři úkoly. A sakra, dáme si repete.

Jedna z porotkyň, která rovnala první odevzdané práce, podotkla: "Máte ještě 40 minut! Pozor, dvakrát měř, jednou řež!"

"Správně,"podotkla jsem potihu: "Dvakrát měř - a jednou řež, protože pak už nebudeš mít čím!". Vzhledem k reakci lidí u okolních stolů to až tak potichu nebylo.

Následovala pauza a část slohová. Při ní jsem opět zaperlila.

"Máte na to zase hodinu. Nějaké dotazy?"

"Kam se máte podepsat? Není tu žádná linka!"

"Hmmm.. no... moment, domluvíme se..."

Já: "Já jsem pro anonymní řešení!"

Sloh na téma "Mám zaručený recept na..." byl mou šancí na spravení mizerného skóre z první části, ale nemyslím, že by se mi to povedlo.

Takže tak :) Výsledky ještě nemám a jsem za to ráda xD Možná, kdybych nebyla padlá na hlavu, tak to dopadne líp.

Možná...

Ale spíše ne xD