Zatímco ještě v pondělí jsem pracovala, poháněná vidinou, že do prázdnin a tím i do nástupu na mateřskou zbývá jen ten jediný poslední týden, hned další den mě doktorka vyvedla z omylu. Riziko předčasného porodu, okamžitý klidový režim na lůžku. Takže ano, strávila jsem doma více času, než bylo v plánu, a navíc pod dohledem. A kdo to tady zná, ví, že to nemohlo projít jen tak...

Už jen proto, že podmínky byly nastaveny nereálně. Gyndařka by snad měla vědět, jak to chodí, ne?

Já: "Prý mám fakt ležet a vstávat leda na záchod... no, s mou frekvencí si toho pohybu asi moc neušetřím."

Ale měla jsem zajištěnou výbornou péči, která mě udržovala aspoň v duševní kondici.

Babka (poté, co dobrých 10 let Silvestra neřešíme a po 14 dnech mého ležení s vyhlídkou, že ještě aspoň měsíc musím pokračovat): "A co budete letos dělat na Silvestra?"

Jo, taky se nemám rozčilovat, říkali. Ale člověk se ani v lůžku nesmí zříct všech radostí a musí občas trochu upustit páru.

Mamka: "Tak cos dělala celý den?"

Já: "Dneska jsem se odvázala. Vyluštila jsem buňkovku místo sudoku."

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Sudoku je fajn, ale pořád se tam střídá jen 9 čísel. Takže se uchýlíte i k zábavám, které byste normálně vynechali.

Já: "To je strašný časopis! Charakteristika osobnosti podle telefonního čísla? To jako vážně?"

Babka: "No to radši nečti, ty jseš dvojka a nemáš to nic moc."

Za samostatnou kapitolu můžeme považovat nákup posledních věcí pro miminko. Jela ho obstarat mamka, já jsem ležela v nemocnici a Tom doma při sestavování skříňky na ty bebechy konzultoval výběr. My s mužem jsme se při výběru kolotoče nad postýlku dožadovali "těch racků", z čehož mamka byla upřímně zoufalá, že tam nic takového nevidí. Byli to medvědi.

Ale pobyt v nemocnici splnil účel a tak mě na Vánoce pustili domů. S dobrými zprávami, kterým se ale až tak nedalo věřit...

Doktorka na kontrole: "Vážně vám ten čípek naměřili tak zkrácený? Já ať meřím, jak měřím, tak mi vychází kilometrový!"

Takže kilometrový čípek, mrně mělo přibrat 20 gramů a já jsem měla půl kila zhubnout. Moc jsem těm datům nevěřila, tak bylo jasno, kam se uchýlit...

Volám po Novém roce své gynekoložce, že mě fakultka propustila z péče a mám se objednat zase k ní: "Vy jste ještě vcelku? No super!"

Kupodivu jsme všichni vcelku, přestože jsme poprvé strávili Vánoce všichni spolu. I  můj drahý s námi poprvé absolvoval štědrovečerní program. U večeře na něho babka převrátila skleničku se šampaňským.

Já: "Slavnostním rituálem jsi byl právě definitivně přijat do rodiny."

Jinak se však naši povážlivě krotili.

Já: "Ale jo, na to, že jsme tu byli poprvé všichni, tak to bylo v klidu. I babka s dědou se drželi."

Mamka: "Oni se báli, abys fakt neporodila."

Ale pár solidních hlášek přece jen padlo.

Já: "Hele, jak se mi cuká břicho. Už zase škytá!"

Děda: "Víš, co to je, být tak dlouho pod vodou?"

Ale ne na všech Vánoce nezanechaly žádné následky.

 Já: "Podle těch chytrých článků je prý v této fázi běžné přibírat 0,5 kg týdně. No, nevím, celé Vánoce ležím, cpu se sladkým a za čtrnáct dní jsem přibrala dvacet deka."

Tchyňka: "Já dvě kila a ani nejsem těhotná, to asi dělám něco špatně."

Po dalším měsíci ale meta 70 kg zůstávala pořád stejně daleko a už to přestávalo být vtipné.

Já: "Šest týdnů klidového režimu, žádný výdej energie, sladkosti, Vánoce... no, prostě jsem přestala přibírat."

Babka (s hrůzou v očích a panikou v hlase): "Co děláme špatně?"

Ale nemyslete si. Té opravdu zvláštní péče se privilegii si užívá někdo jiný.

Mamka: "Podívej se na to! Co to tu je zase za bordel?"

Já: "Kde?"

Mamka: "No tady ty drobky! Včera jsem ti tu vysávala, musíš furt jíst ty sušenky?"

Já: "Ale já jsem je už nejedla. To je z toho suchého rohlíku, cos dala Percymu na hraní!"

Mamka (zjihle): "Aha, dobrý. Tak já to vysaju znova."

Ale díky jejich péči jsme to nakonec všechno ustáli, takže hurá sláva! Nakonec malá před termínem nebude. Kdy, to je zatím ve hvězdách. Pár zajímavých a lákavých dat už minulo, tak uvidíme, který den bude ten s velkým D. :-)