Ani já si neodpustím přispět svou trochou do mlýna hodnocení uplynulého roku, v němž většina z nás řešila mimo jiné i jeden společný problém, na němž nejlepší je to, že mi umožnil použít v názvu tento kouzelný palindrom. Ne, že by kvůli němu stálo za to studovat pět let češtinu, ale když už se tak stalo, proč si jej odpírat.

Chronologický výčet by letos ztrácel smysl, většina roku se mi slila do jednotvárné hmoty s měnícím se počasím. V centru pozornosti totiž stála Aťka a její denní režim, kterému se přizpůsoboval i ten můj. Výjimku tvoří leden, kdy jsem na Aťku teprve čekala a pro změnu jsem nevylézala z postele, abych ji donosila. Takže jsem zrušila i předporodní kurz a stereotyp mohl začít! Jo, nebýt korony, stereotyp by bylo slovo roku.

Největší úspěchy, pokud pomineme fakt, že jsme rok 2020 všichni přežili, což letos opravdu nejsou prázdná slova, jsou jednoznačné:

Narodila se Aťka - nakonec donošená až mírně přenášená, zaplaťpánbůh zdravá a jako bonus překvapivě málo zmuchlaná. 

Porod samotný řadím mezi to dobré, co mě letos potkalo. Patřím ke šťastlivcům a na porod si odnáším krásné vzpomínky, ten den jsem rodila jako jediná, a tak na celém oddělení vládl klid a porodní vana, o kterou jsem moc stála, byla k dispozici. Personál byl moc příjemný, porod přirozený, Čekala jsem celou akci mnohem horší po všech stránkách a emočně to pro mě bylo mnohem snesitelnější než ošetření u zubaře.

Tom dokončil vysokou a je z něj inženýr. Sice až na podzim, ale má hotovo a diplom už mu nikdo neodpáře. Horší stránka je, že jeho obor umrtvil covid a nedaří se mu najít uplatnění. 

Za touto trojicí, čnící nad vše ostatní, se pak skrývá celý zástup drobných radostí a kouzelných momentů, nebo taky zajímavých zkušeností. Namátkou:

- neuvěřitelně moc radosti z Aťky a jejích pokroků

- několik měsíců jsem se stravovala bezlepkově

- sebrala jsem odvahu a připravila si první diář ve stylu bujo, popojela jsem s fotoalbem za roky 2018 až 2019

- babka s dědou oslavili zlatou svatbu

- Aťka zvládla vítání občánků

- napsala jsem předmluvu pro kamarádovu knížku

- přečetla jsem knihu (trapně jen jednu, ale byla dobrá)

- mamka pracovala část roku "na střídáka", takže si Aťku krásně užila

- zavítala jsem na rozloučení s paní ředitelkou, několikrát se mi ozvali i mí bývalí studenti 

- vybrala jsem mamce hotel pro dovolenou v Maďarsku a ohromně se jí tam líbilo

- vyzkoušela jsem nové recepty a uvařila několik dobrých jídel

- viděla jsem se s několika píšáky, online a naživo

- s kočárkem jsem projezdila parky okolních měst a snědla přitom několik kýblů zmrzliny

- přesto jsem si půl roku po porodu koupila džíny velikosti 36

- ale jinak jsem toho moc nekupovala a mám z toho radost

- dostala jsem pracovní nabídku, vlastně dvě, bohužel v nevhodný čas

- koupila jsem dárky na Vánoce, včas a s dobrým pocitem z výběru, některé jsem i vyrobila

- stala jsem se Ježíškovým vnoučetem

Takže ano, rok 2020 nabídl i spoustu krásných momentů těm, co je hledají a nebrání si ji vidět. Přesto se s ním loučím ráda, protože při pokusu sepsat článek, co všechno se letos posralo v mém okolí, bych se vůbec nezapotila a bylo by to mnohem jednodušší než v předchozích letech. A stejně tak z okolí se k nám v ozvěnách neustále dostávaly špatné a citlivé zprávy. Jak výstižně zrekapitulovala mamka: "Loňský rok se posral už předloni v prosinci.", bohužel to celkem vystihla.

Roku 2021, buď nám prosím přiznivě nakloněn. Myslím, že si to všichni zasloužíme. :-)