Delší dobu jsem se tady neobjevila. Na píše jsem zavítala často, ale z mobilu se mi nechtělo psát články a mnohdy ani komentáře, vysílat z hotspotu data a připojit se s notebookem žralo spoustu baterky, a tak jsem se až teď dočkala a otevřela notebook - včera, po šesti týdnech zde, nám přišli zapojit wifinu. Prosím vás, neptejte se, proč tak pozdě...

... protože s internetem to bylo jako se vším ostatním. Stěhování je velké sousto, a nás/nám občas trochu zaskočilo. Ano, máme kde bydlet, kde spát, vařit a umýt se, pokud vám nevadí riziko skotských střiků. Ale celé to zabydlování je velmi zdlouhavý a úmorný proces. Zvlášť v naší sestavě a doprovodných okolnostech (jakože můj drahý nastoupil těsně před stěhováním do práce a protože je ve zkušebce, nemůže si vzít dovolenou, takže na práci doma má víkendy a večery).

A co se tedy může zadrhnout? Prakticky všechno. Už hotová stěna se ještě dvakrát rozbíjela, bordel se sypal, navazující teríny se posouvaly (no samy ne, mamka se s tím nadřela), malíř chytil covid v době, kdy nových případů bylo letošní minimum...

Ilustrační případ: sedačka.

Do spodního obýváku mamka chtěla novou sedačku. Vyrazila tedy do nejmenovaného řetězce na obhlídku. Prohlížela, prohlížela, až ji zaujala jedna, co ale byla vystavená ve druhém patře regálů. Vyhledala obsluhu a ptala se, kde mají tento model dostupnější, aby si mohla na sedačku sáhnout nebo se na ni posadit. Prodavač dost hleděl, co po něm žádá. Vystavená je tam nahoře, berte nebo nechte být, proč byste si měla zkoušet na tu sedačkusednout? No, nechala být.

Ve druhém řetězci už měli sedačky hezky jednu vedle druhé na zemi. Nakonec i tam jedna sedačka byla schválena a mamka se hrnula k pokladně. A že prý bude za cca šest týdnů. Zhrozila se, co na tom tak dlouho trvá - no, když si tam kupujete sedačku, tak si nekupujete sedačku jako celek, ale objednáváte si zvlášť konstrukci, zvlášť potah, zvlášť polstrování... Mamka rezignovala. Nechala si ukázat, jestli mají i nějaké all-in-one sedačky a kupodivu jedna by se do pokoje vcelku hodila. Kývla na ni a obsluha zase zavrtěla hlavou. Ta je poslední, tu vám prodat nemůžeme. Je vystavená.

Takže mamka odjela domů se zhroutit, v zoufalství zavolala kamarádce a třetí den s ní, jakožto s psychickou oporou, vyrazila do třetího řetězce. Celá šťastná přijela, že tentokrát pořídila a objednala, už pozítří, v páteček, sedačku vyzvedne kamarádčin manžel dodávkou a doveze nám ji domů! A za hubičku, protože byla ve výprodeji posledních kusů a tento řetězec si poslední kusy na památeční výstavku nenechává.

V pátek mi psala, že už nemůže, že kamarád trčí s dodávkou u řetězce, protože mu chtěli naložit jinou sedačku. Kamarád to odhalil, převzetí odmítl a vypuklo pátrání - tu naši si odvezla předchozí zákaznice. Volali jí, ať se vrátí, že jí naložili špatnou krabici. Paní si povzdechla a slíbila, že za půl hodiny dorazí.

Kamarád tam statečně čekal ještě dvě hodiny navzdory vlastní práci. Paní nepřijela. A jako bonus přestala zvedat telefony. :-) A protože šlo o ten poslední kus, tak nám nemohli dát ani jinou a vyhádat si tu původní zpátky později.

"Sedačku má, potvrzení, že převzala svoje zboží taky, takže už ji neuvidíme," shrnula situaci mamka a zlomila nad ní hůl. Obchod se nedovolal paní ani v sobotu, takže jim na zákaznickém centru řekla, že pokud v pondělí sedačka nebude v obýváku i s dovozem zdarma, tak chce vrátit peníze a ožere se za ně (to už, pravda, řekla jen mně).

Long story short, sedačku zázrakem dovezli v neděli odpoledne. 

Takhle zpětně je to vtipné. Ale jak jsem už psala - takhle to probíhalo se vším, takže nám do smíchu moc nebylo. Ale přece jen, teď už je kus práce za námi, internet máme... tak doufám, že další pokroky už budou rychlejší, snazší a zde s vámi sdílené. :-)

A co dalo poslední dobou zabrat vám? Požalujte! :-)