Kurz programování, na který jsem se přihlásila, spěje do svého finiše. Takže pokud se vám zdá, že jsem tady na blogu málo, nepletete se. Jakmile si Aťule dá obědového šlofíka, běžím pro talíř s obědem a pak čučím do počítače. Ale ne na tento server. Na čím dál víc podivnější věci, které tvořím:

Poznáte?

Právě tento programovací kurz je rozhodně největší zážitek, který se prolíná mým podzimem. Zahájila jsem ho začátkem září a zatímco prvních pár týdnů jsem s přehledem stíhala a vymýšlela si úkoly navíc, s narůstající náročností lekcí se z plnění úkolů stal bojem s časem. Nestal by se, kdybych nemusela mít všechny úkoly ve složitější verzi, pokud máme na výběr, a všemožné bonusové nepovinné úkoly (včetně těch, označených jako "pro geometrické nadšence", což rozhodně nejsem). "Hujer," komentují to doma, a mamka div nelomí rukama, kde se to ve mně bere. To je vcelku zajímavá otázka, pravda.

Ale samozřejmě nesedím jen u počítače. Vyrazily jsme s mamkou a Aťulí na výlet k blízké vodní nádrži, kde se Aťule dívala (tak, jako já před pětadvaceti lety) na vodní lyžaře a zdrhala nám ke kempu, protože tam měli pam-pam (popelnice). Taky jsme vyrazily na chatu k Bobině i k tetě, což bylo fajn do chvíle, než jsem měla převézt auto od chaty k hospodě, mamka s Aťulí šly pěšky, a já viděla v protisměru nějakého šílence v nadupaném BMW, který to tam valil po té úzké cestě snad stovkou. "Ty chuju, já tam mám miminkooooo!" kvílela jsem a fakt jsem se bála, než dorazily. Na tyhle chvíle si pořád ještě nemůžu zvyknout. Ale jinak se výlet vydařil, i když vzduch už byl opravdu dost chladný a urychlil i náš návrat domů.

S nadšením jsme s Tomem pořídili regál do ložnice a jídelní stůl. Ten původně objednaný nám po sedmi týdnech čekání na objednávku zrušili, že prý byla špatně zadaná platba, a máme ho objednat znovu (za tu dobu zdražil o cca 1 400). Takže jsme si vyhlídli jiný, ve výprodeji v Jysku, a byl za původní cenu toho úůvodního - i se židlemi. S nadšením jsme ho dovezli domů, abychom ho druhý den zase vezli na reklamaci, protože stůl měl uštípnutou jednu stranu desky. Pamatujete tu story se sedačkou? Prostě ne, napoprvé to nejde. :-)

Aťule začala ve velkém tláskat vývar a naučila se zase spoustu věcí. Už spolu i posrandujeme v batolecím humoru, říká si "mimi Ať" a překonala svůj první kašel, takže se vstupní prohlídka u nové pediatričky proměnila rovnou v konzultaci, co s tím nemocným mrnětem dělat. Sirupy naštstí zabraly rychle a Atinka se nechávala opečovávat vzorně, dokonce na kapičky sama ukazovala a dožadovala se "kap, kap".

Doktorům jsem se nevyhnula ani já. Stihla jsem po dvou letech kontrolu na očním (přidané dioptrie mě opravdu nepřekvapily) a rozhodla jsem se, že podstoupím očkování, byť jsem se tomu nepodvolovala zrovna ochotně. Obavy z kombinace vakcíny a kojení ale nakonec prohrály v souboji s obavami z covidu jako takového. První dávka proběhla úplně skvěle, kromě toho, že jsem patnáct minut hledala parkovací místo. Až na lehoučkou únavu jsem byla fit a říkala si, pffff, můj drahý z toho vytěžil dva víkendy odpočinku, no tak já si ho taky dopřeju, i když mi nic nebude. Jenže to jsem netušila, co přijde po druhé dávce! Ještě v den očkování jsem byla úplně fit, a v sobotu ráno jsem nevstala z postele, jak mě bolely klouby a třásla mnou zimnice. Což by asi nebyl takový problém, kdyby můj drahý nebyl v izolaci, protože je v práci začal kosit covid jednho po druhém. Takže můj drahý byl zavřený v ložnici a předstíral, že tam vůbec není, aby ho Aťka nehledala, já jsem ležela v pokoji a modlila se, ať mu brzo přijdou výsledky, a Aťuli si zatím předávaly babičky. Samozřejmě, že výsledky PCR dorazily až po více než dvou dnech, protože museli dělat kontrolní vzorek, první se nepovedl. I tak ze svého lože ale povstal dříve, než já. Zimnice sice odezněly, po pár dnech i bolesti svalů, ale když se zadýcháváte jen po pár schodech nebo při vstávání ze země, batole se hlídá těžko. Takže si Tom vzal volno, aby se o nás mohl postarat (a aby se v práci covid prohnal bez něj).

Do listopadových dní jsme tak vstupovali všichni spolu a v pozitivním významu negativní. :-)