Vidíte to? Tak to je, pěkně prosím, kohoutek, který "zdobí" naši zahradu. Je to jeden z kýčů, na něž má můj děda úchylku. Nejradši by naši zahradu zaplavil trpaslíkama, sádrovými jelínky a podobnými zrůdičkami. Myslím, že ani jemu samotnému se tyto "zahradní dekorace" nelíbí, ale schválně je před námi opěvuje a plánuje koupi sádrového kominíčka, když vidí, jak se nám přitom vaří krev v žilách.

Kohoutek je jen slabý odvar toho, co zdobí náš plůtek, který brání výhledu z ulice až k našemu bazénu. Po dřevěném plůtku se plazí nějaká popínavá rostlinka, nahoře kvetou truhlíky plné petunií, na krajní laťce je napíchnutý odrátovaný hrnec... a mezitím vším trůní tento kohoutek. Jeho kolegyně, mimořádně tlustá slípka v nepřirozených barvách (zelenožlutá kombinace) straší kolemjdoucí, kteří ji uvidí mezi šeříky.

Pod plotem jsou další květináče a hlavně - trpaslíci. Na každé straně plotu jeden.

Ten novější vypadá poměrně neškodně. Je jen vytlemený, jako by požil část té muchomůrky, kterou drží v náruči. Ovšem ten druhý... Ten už si užil svoje. Když jsme ho totiž jednu zimu zapomněli schovat do sklepa, slezly z něj všechny barvy. Babka se však rozhodla, že jej zachrání a tak jsem já s Katkou dostala za úkol trpaslíka přemalovat...

Dopadla to takhle:

Ta růžová je příšerná, vím.

Ovšem na co je náš děda opravdu pyšný, to je kýč ze včech kýčů nejkýčovitější... "Sluníčko"!

Takovéto kýče tedy máme na zahradě. Doma se děda krotí, ale přesto...

Nevím, kde to sehnal. Snad mu to někdo dal, snad to objevil v nějakém výprodeji... každopádně dovlekl domů krávu z cibuláku, takového toho modrobílého nádobí. Ovšem to není jen tak ledajaká kráva! Ocas má stočený a slouží jako ouško k uchopení, ve hřbetě má díru a je dutá. Když ji za ten ocas zvednete, začne jí z huby téct mléko - je to tedy konvička na mléko do kávy. Napadlo by vás něco takového?

Ovšem absolutně největší úspěch - no, spíš ohlas - mají "pávici". To je vítěz mé soukromé ankety "Kýč roku". Účelem těchto hybridních stvoření je "zdobit" chlebíčky. Jak vypadají? Představte si kolo z krepového papíru z křiklavých barev, které spolu absolutně neladí, jako ocas. Z toho trčí papírové tělo a hlava v pastelové modré, bílé a červené. Pokud budete chtít, tak vám to vyfotím, protože to se slovy prostě nedá popsat.

Musím se ale dědy zastat, že není jediným fanouškem těchto ozdobných hrůz. V katalogu, který nám nedávno přišel, jsem objevila svítící koloušky do trávy, trpaslíka na solární pohon, cvrlikající sýkorky, hodiny s vláčkem, který každou celou dělá "ššš-hůůůůů!"...

No a jedna vzpomínka na naši dovolenou v Krumlově. Víte, jak šel výtvor na následující fotce na odbyt?

Kdybyste nepoznali, tak je to krtek na motorce...