Je pozdní večer, první Máj,

je první Máj, lásky čas.

Hrdliččin zve ku lásce hlas:

"Hynku! Viléme! Jarmilo!"

Dvacet bludišťáků tomu, kdo v tom najde moje jméno. Na Michaely se nějak zapomnělo... Jednoduše řečeno, pod třešní mě zítra určitě nepotkáte. Prostě jsem sama.

Ale už to nebude trvat dlouho. Dneska večer mě totiž nejspíš upálí xD

Kde se ve mě bere ten "optimismus"? No, to bude těmi filmy ve fyzice... (O tom, kterak nás sejme meteorit, kterak na nás hodí atomovku, kterak Černobyl bouchl a Temelín to beztak taky čeká, o tom, jak celý Yellowstone vyletí do luftu - a my s ním,...). Dneska jsme s jednou spolužačkou, když jsme seděly ve třídě samy, dávaly dohromady všecky možnosti, které můžou zahubit život na zemi a o kterých jsme se učili. No, bylo jich přes deset (Vysmátý smajl, který se k tomuto tématu vůbec nehodí!).

^{Ano, vím, že úryvek z Máje není citován přesně :)}