Naplánovaly jseme si s holkama na sobotu odpoledne, že někam vyjdem. To nebyl dobrý nápad. Nejenom, že bylo příšerné dusno, ale taková akce prostě nemohla zůstat bez následků...***

Přišla jsem domů dřív a praštila sebou do postele. Nejradši bych sice zalezla do rakve a pevně zabouchla víko, ale to je přeci jen trošku morbidní xD. Bolela mě hlava a nemohla jsem ani polykat. Mamka mi vnutila teploměr a vida - přes 38°. No to mám teda radost. Na cvičák se asi zase zítra nepůjde... Celou noc jsem lítala mezi propocnými peřinami, skříní s čistými pyžamy a sprchovacím koutem. Sice jsem se nevyspala, ale ráno už mi bylo fajn. Dokonce jsem si teplotu srazila na normální hodnotu. V krku už mě nebolelo a hlava se taky umoudřila (haha xD). A trvalo to celý den, akorát večer jsem zase měla přes 37°. Mno, ale bylo mi pořád stejně, takže za to nejspíš mohla moje večerní koupel. Napustila jsem si totiž tak teplou vanu, že když jsem z ní vylezla, málem jsem sebou švihla. To bylo horší než v Podhájské, kde jsme jeli na dovču do termálů. Navíc byl vzduch přesycen výpary z těch voňavoučkých břečiček do koupele (to je teda slovní spojení, asi mám zase horečku... xD).

Co se pondělka týče, byla jsem ochotná a schopná vyrazit bez problém do školy. Pravda, teklo mi sice trochu z nosu, ale tak to je u mě poslední dobou běžné. Doufám, že nemám sennou rýmu, to mi fakt ještě chybělo. Každopádně mamka mě dovlekla k doktorce. V čekárně naštěstí skoro nikdo nebyl, protože vydržet v tom "ovzduší" tam, to chtělo hodně dobré plíce, které dokázaly najít nějakou tu molekulu kyslíku tam, kde žádná není. V ordinaci to bylo ještě horší. Sakra, to i já vím, že bez kyslíku člověk zrovna dlouho nevydrží, a to nemám doktorát.

Protože jí kiksla baterka, dívala se mi do krku pod lampou. Vzhledem k tomu, že jsem o hlavu vyšší než ona, musela jsem si lehnout na lehátko. xD Pak mi řekla, že jsem suchá jako troud, že to je tak na kapačky. No, v tom dusnu tady... to je spíš na ledovou sprchu. A že nic nepiju? Těch pět hrnků čaje, co jsem ráno vypila, je nic?

Nakonec z ní vypadl její oblíbený výrok, že budu týden doma. Minimálně. Jasně, vyléčím se z rýmy a budu měsíc na psychiatrii s ponorkovou nemocí. To tak xD

Takže teď si tady ležím, požírám tabletky a předstírám, jak se nenudím. Já se tak těším do školy. Fakt. Ten smažák, kvůli kterému jsem si šla narazit stravenky, mi mamka nahradí!

Ono s práškama je celkem sranda. Než jsem si přečetla, kterých se kolik bere, zapotila jsem se i bez nich xD A taky jsem se deset minut snažila zprovoznit sprej do nosu. To zas je nějaká chytrá novinka na trhu bez návodu. V příbalovém letáčku jsem našla tak leda vedlejší účinky, ale že by tam napsali, ať se nejdřív vytáhne ten plastový kroužek, zapresovaný dovnitř, to je nenapadne. Ještě že nejsem až tak blbá, že mě to napadlo. Sice až po těch deseti minutách, ale lepší než nic, že? Taky mě pobavily kapsle s céčkem. Jsou napůl průhledné, naplněné malinkými kuličkami a když je polykáte, tak úžasně štěrkají xD

A taky jsem se zarazila, když jsem měla chuť něčím třísknout o zem a v ruce jsem měla jenom teploměr. Možná, že nejsem až tak beznadějný případ. :) Každopádně, jestli to tak půjde celý týden... Tak... tak to by tak teda opravdu nešlo! xD

^{*Ano, autorka článku není zcela zdravá, ani psychicky, ani fyzicky. To je tak, když si blbě přečtete dávkování a místo aby "rozestupy mezi tabletami byly minimálně 3h" do sebe kopnete ty tablety 3 najednou xD}