Venku je hnusně, no a tak ani s holkama nejdeme ven (když jsme dvě ze tří po viróze). Klábosíme po ICQ a sedíme při tom na zadku. No, občas se vyskytnou zajímavé hlody a překlepy, no ale na akce v terénu to nejspíš nemá. :) (Tento článek jsem objevila v rozepsaných, tak se prosím nedivte, že má trochu neaktuální úvod xD kdo ví, jak dlouho ho mám uložený...)
Zatím nejšílenější akce kromě BOTY byla asi naše procházka. Z nudy jsme šly kolem páté etapy směrem na Márovice. Už před překročením márovických hranic jsme viděly kluka, který měl na ruce sokola a bylo nám jasné, že bude sranda. A potom nás skolil sám márovický rozhlas:
"Pozor pozor, věnujte pozornost tomuto hlášení! Jedna, dva, tři. Opakuji hlášení. Jedna, dva, tři. Konec hlášení.". Byly jsme naivní, když jsme si myslely, že po odpočítávání přijde nějaká zpráva z obce? xD
Po chvíli pochodu se člověk dostane do "centra" Márovic a je jen na něm, kterou uličkou se dostane zpátky na obecninu.
Já: "Tady to je jak v Praze ve čtrnáctém století..."
"Jak to myslíš?"
"No, je tu strašně moc uliček a blbá kanalizace..."
Tak se dostaneme zpátky mezi pole, kde se fajně prochází (pokud sebou člověk nemá psa, který honí bažanty):
Katka: "Proč sebou táhneme tu tašku?"
Já: "Je v ní deka."
Katka: "Na co?"
Terka: "Na piknik."
Katka: "Tak proč ho neuděláme?"
Já: "Nemáme jídlo..."
Nebyly jsme samy, koho napadlo jít se projít. Proti nám šli tři kluci a jedne blábolil "Sněhurka! Vidím Sněhurku!" a druhý mu odvětil podobným tónem, jakým se mnou mluví Katka, když přemýšlím: "Ty se fakt zhulíš i minerálkou...". Kluci prošli a my jsme se smály. Když nás to přešlo, pravila jsem: "A hulí a hulí...".
Katka: "Ale oni si dělali srandu, nebyli zhulení."
Já: "Hm, ale já mluvila o elektrárně..."
Katka má v Márovicích známého ze sboru. Nevěděly jsme, kde bydlí, ale věděly jsme, že má ovci. No tak jsme chodily po Márkách a čučely po ovcích, které tam nebyly. A náhle Katka zařvala: "Ovce na obzoru!". Na tom by nebylo nic divného, kdyby ona ovce netvořila jen nepatrnou tečičku na obzoru. Co ta Katka nevidí, když chce... xD Zjištění: všechno je jen otázka motivace.
Po obecní cestě jsme se zas nějak dostaly do centra, ale musely jsme si pohnout domů, no tak jsme to riskly a vzaly to dosud neznámou zkratkou. Vzhledem k mému orientačnímu nesmyslu se vedení výpravy ujala Katka.
"Jo, jdeme dobře, tamhle je ta hospoda!"
"Hmm, máš pravdu." přiznala jsem, neboť jsem jí chtěla udělat radost. To jsem ale asi neměla dodat "Kde?", protože jsem žádnou hospodu neviděla a zajímalo mě, kde je...
Potkaly jsme další známé ze sboru (Sakra, to všichni z našeho gymplu chodí do sboru a bydlí v Márovicích? xD), Evču a nějakého jejího kámoše. Když jsme jim řekly, ať jdou s náma, připojili se. Když pak říkali, že už radši půjdou, zeptaly jsme se jich, rodilých Márovičáků, kudy je to blíž k nám do Tlapkova, neboť jsme stáli na rozcestí. A Eva? Jenom vyvalila oči a řekla: "Ale já jsem tady v životě nebyla!". Mno bezva xD
Velmi zajímavé taky bylo, když Terka najednou v půli kroku odskočila dva metry dozadu a zamilovaně hleděla na větev, co visela do cesty. Pak se k nám s rozněžnělým výrazem otočila a na vysvětlenou řekla: "Beruška!".
Ono těch hlodů bylo ještě víc. Akorát jsou to takové pro neznalé nepochopitelné ("Ovce! SEDM ovcí!" "Proč se namáhám? Urvi mi kytičku!") nebo jsem na ně zapomněla. xD Já nic, já svatá.
*Některé tyto hlody jsou mírně upraveny, aby lépe vyzněly. Taky jsou sestaveny ze sebou jen tak plus mínus náhodně. Padly totiž postupně během jednoho měsíce a tří různých výprav o různých aktérech xD. To jen tak na závěr ;)*