Sing us a song of the century...that's louder than bombs and eternity. Tímto textem začíná nové album úspěšné punk-popové skupiny Green Day. Minutové intro s vokálem Billie Joe Armstronga a šumem rádia otevírá příběh o sedmnácti skladbách, třech dějstvích a dvou hlavních aktérech. Než se ale pustíme do recenze nové desky, připomeňme si, co se všechno za těch pět let od vydání předchozí desky American Idiot událo. Green Day slavili se svou punk-rockovou operou veliký a zasloužený úspěch, obdrželi Grammy za nejlepší rockovou nahrávku, také vydali skvělý živák Bullet In A Bible, poté se odmlčeli, aby se minulý rok jako Foxboro Hot Tubs vrátili zpátky na hudební scénu. Stop Drop And Roll!!! bylo pro mě jedno z příjemných překvapení roku 2008; nešlo o nijak převratnou desku, chytlavé a energické rock'n'rollové songy ovšem měly své kouzlo a navíc šlo o takové drobné připomenutí toho, že se musí s Billiem, Mikem a Tréem ještě počítat. Letos v květnu jsme se tedy konečně dočkali nového počinu s názvem 21st Century Breakdown, který uvedl singl Know Your Enemy. Ihned po poslechu této tříakordovky jsem měl obavy, jestli tak nebude znít celé album. Naštěstí můžu říct, že nezní. Výběrem této skladby Green Day neudělali zrovna nejlíp; dá se říct, že téměř všechny ostatní písničky jsou mnohonásobně lepší. Inu, i mistr tesař... Vrhněme se tedy na první dějství - Heroes and Cons. Ze všech tří částí je nejslabší, a to i přesto, že obsahuje několik výborných kousků. Titulní 21st Century Breakdown začíná piánem (na novince je ho více než dost) a pozvolna se rozjede do středního tempa. Jako jedna z mála skladeb trvá déle jak 5 minut a svou strukturou dává vzpomenout na epické kusy z American Idiot. Střední pasáž je rychlejší a graduje do majestátního finále. Následuje již zmiňovaný singl Know Your Enemy, který se celkem brzy oposlouchá a začne nudit. Taková ¡Viva La Gloria!, to už je jiné kafe. Melodický klavírní úvod, hymnický refrén a úderná sloka...co víc si přát? Before The Lobotomy skvěle střídá nálady a patří mezi mé nejoblíbenější písničky na nové desce. To už se nedá říct o Christian's Inferno, i když by potenciál měla. Temný basový riff doprovázený kopáky a naštvaným hlasem žene sloku pěkně dopředu, refrén ale jaksi zůstal bez invence. Slyšet čtyřikrát po sobě Wooaahhooohh! Christian's Inferno! musí snad omrzet i věrného fanouška. Škoda, mohlo jít o našlapanou pecku. Závěr prvního aktu určitě překvapil nejednoho posluchače. Zatím každá skladba se dala po prvních tónech okamžitě přiřadit ke jménu Green Day. S Last Night On Earth by možná i hudební znalec chvíli zápasil. Tato klavírní balada je postavena především na vokálu Bille Joe Armstronga, který se nebojí prozkoumávat nové polohy hlasu. Není to špatný song, jen možná trochu moc sladký. Nyní se podívejme na druhou část - Charlatans and Saints. Toto dějství je jednoznačně nejpovedenější - neobsahuje žádnou slabou píseň. East Jesus Nowhere má pořádný tah na bránu, svižný Peacemaker připomene svou atmosférou skladbu Misery z Warning, Last Of The American Girls je parádní poprocková hitovka a Murder City zaujme skvělými harmoniemi v refrénu. ¿Viva La Gloria? (Little Girl) a Restless Heart Syndrome by se daly nazvat sesterskými písněmi, jelikož v obou zazní stejné melodické postupy. Přesto se ani v jednom případě nedá hovořit o špatné skladbě. No a zbývá nám už jen poslední dějství - Horseshoes and Handgrenades, které začíná stejnojmennou písní, které vévodí agresivní zpěv a hutné kytary. The Static Age možná trochu v refrénu kopíruje Church On Sunday (opět z alba Warning - zajímavé...a není to poslední případ), ale i tak jde o velmi dobrou věc. 21 Guns pokračuje v šlépějích Boulevard Of Broken Dreams a Wake Me Up When September Ends - klidnější sloka a rockovější refrén. V American Eulogy, složené ze dvou částí, konečně uslyšíme pořádně zpívat Mikea Dirnta - svou pasáž v Modern World si jaksepatří vychutnal... Vokální linka sloky v Mass Hysteria je téměř stejná jako ta z Deadbeat Holiday (a do třetice Warning), což ve výsledku sráží jinak dobrý pocit z celé skladby. Příběh Christiana a Glorie vhodně uzavírá See The Light, Whatsername je ale v rámci závěrečných písní koncepčních desek o třídu výše. Celkově vzato se jedná o velmi povedené album, nebýt pár nezajímavých kousků a trochu toho vykrádání sebe sama, mohlo jít o American Idiot, Vol. 2 (co se kvality týče). Takhle jde 'jen' o solidní nahrávku, která určitě skupině nové fanoušky přinese, taky ale může o některé přijít. Tell me a story into that goodnight...Sing us a song for me...

Hodnocení: 80%

Skladby: Song Of The Century, 21st Century Breakdown, Know Your Enemy, ¡Viva La Gloria!, Before The Lobotomy, Christian's Inferno, Last Night On Earth, East Jesus Nowhere, Peacemaker, Last Of The American Girls, Murder City, ¿Viva La Gloria? (Little Girl), Restless Heart Syndrome, Horseshoes And Handgrenades, The Static Age, 21 Guns, American Eulogy (Mass Hysteria/Modern World), See The Light

Total Time: 69:09