Taky z pohledu Carlisla doufám že se vám to alespoň trochu bude líbit, snažila jsem se moc. Budu ráda za každičký koment...vaše AliceCullen

Realita nebo sen? 

Svíral jsem ten malý uzlíček v náručí, je tak krásná...je vůbec možné, že už je to tak dávno co se nám narodila? Je nemožné jak rychle roste a vyvíjí se. Je to takový můj andílek. Je možné že je to všechno pravda? Že se mi to všechno jen nezdá? Musí to být přece sen. Je to příliš krásné aby se to stalo mě. Jen jsem se na ní díval a přemýšlel...

Vždy jsem žil s představou že budu navždy sám, nemilovaný až dokonce života. Po mé proměně to ještě zesílilo, říkal jsem si že jsem krvežíznivé monstrum a to nikdo nedokáže milovat...chtěl jsem to všechno tolikrát skoncovat...nakonec jsem to však neudělal, jako by mi něco naznačovalo že budu litovat. Ale Život šel dál a pak jsem potkal Esme...někoho kdo mě dokázal změnit, ukázat mi jak může být život krásný a já se do ní okamžitě zamiloval. Doteď nedokážu pochopit, jak je možné že mě dokáže po tom všem co jsem udělal milovat. Vše se změnilo, vím jak moc si jí nezasloužím, nikoho, ale šíleně jí miluji. Změnili můj život, už mám pro co žít. Mám milující rodinu a dokonalou manželku i když se stále bojím, že je to všechno jen sen a já z něj procitnu. 

Najednou jsem ucítil teplou ručičku mé krásné Renesmee na mé tváři. Svým darem mi ukázala jak moc nás má ráda a jak moc se jí nelíbí o čem přemýšlím a jak moc se bojí, že bych je opustil, taky hledala svou maminku, usmál jsem se na ní a konečně jsem si uvědomil co všechno mám. Zapřisáhl jsem si, že je vždycky budu milovat a ochraňovat, nikdy nikomu nedovolím, aby jim ublížil, je mi jedno co mě to bude stát, klidně i můj život, ale oni budou v pořádku.Navždy.