Cullenovi a šílené dějiny aneb Ve světě minulosti. Jak už víme, ve Forks stále prší. Avšak víme taky, že Cullenovi se už raději nedívají na televizi, a tak i takový "milovník" knih, jako je Emmett, šmejdí po Carlisleově pracovně a hledá, co by přečetl. Encyklopedii zdravého (lidského) životního stylu a Knihu moderního umění už přečetl a žádná jiná kniha není zábavná. No znáte něco vtipnějšího než rychlost jakou průměrný člověk dokáže běžet nebo obraz, který je celý bílý a jen pravý horní roh má začerněný a jmenuje se přibližně takto: "Vyšší mocnosti mi nakázali, malujte všechny pravé horní rohy černě"? "Rodino, Emmetta zase něco vcuclo!" zakřičel a hodil si Bellu přes rameno a skočil do knihy, následovaný zbytkem rodiny. Listy se přestaly otáčet na straně: Trojská válka Rose: *dává Emmovi pohlavek* Kams' nás to zase dostal??! Jak můžu žít s takovým teletem? *pokládá řečnickou otázku* Edward: *dloubne si* Jinej by od tebe hned utek'. Nebo by nepřežil noc. *nadechuje se, chce pokračovat* Alice: To bych nedělala Edwarde... Edward: Nebo by umřel nudou, až budeš zas básnit o svých vlasech... Rose: *chytá Eda za vlasy a začne mu mlátit hlavou o zem* Alice: Já ti to říkala. Carlisle: Cítíte to, co já? Jasper: *šťastně zavrní* Já cítím krev. Mňam! Lidskou! Alice: Ani na to nemysli! Jasper: *nešťastně* Ano, drahá... Bella: Tak se pojďme podívat za ten kopec! Když kopec obešli, ocitli se na obrovském bojišti. Esme: *chytá nejbližšího vojáka* O co bojujete? Voják: *vzpouzí se* O Tróju! Maj tam tu nej hospodu na světě! Edward: Cože? *valí oči* Vy máte bojovat o ukradenou Helenu! Voják: Vo koho? * diví se* Edward: No o nějakou takovou jako je tamta. *ukazuje na Rose* Voják: Jo vo tuhle. Tak to jó. * civí na Rose* Chlapi! Změna! Bojujem o ní! Armáda: Anó! Rose: Nesnáším, když na mě tolik chlapů čumí! Jdu se schovat za hradby! Carlisle: No, ta je blbá! Esme: No jo, blondýna... Alice: Ta to ale vymňoukla! Jasper: *sleduje Alice rudýma očima* Klid! Alice: Jaspere Whitlocku Hale! Co jsem ti říkala! Cos to udělal??! Jasper: Já nic, já muzikant... Edward: To teda! Rozbils' mi klavír. Jasper: Jejda. Takže já nic, já vědec? Carlisle: To si vyřešte potom! Teď musíme přivést Rose a vypadnout odsud. Emmett: *brečí* Kam zmizela moje Rozinká? Esme: *kroutí hlavou* Kam se poděla inteligence? Edward: Počkáme na noc. Potom vyrazíme bránu a vezmeme si Rose! Nastala noc. Několik postav se blíží k bráně Tróji. Emmett: *chytá Eda a snaží se ho použít jako beranidlo* Bella: *zoufale řve* Hlavou né! Emmett: *otáčí Eda* 1, 2, 3. Teď! Brána: *praská* Objevuje se Řecká armáda. Voják: Co máme říct naším kronikářům? Že Tróju dobylo sedm cizích lidí? Carlisle: Řekněte jim, že jste ji dobyli vy. Nám je to jedno! Rose: *šťastně vybíhá* Medvídku! Já věděla, že mě zachráníš! Ty jsi mi v noci tak chyběl! Poryv větru roztočil stránky. Dějiny se kolem upírů míhaly jako rozmazané fotky, a pak se zastavily. Johanka z Arku Alice: Ne, ne, ne, ne, né! Zase žádnej obchoďák! Jasper: *chvíli se soustředí* Jak je ti teď, miláčku? Alice: Už je mi líp... Rose: Kdo je ten blázen? Edward: Hmm... Podle uniformy je to voják stoletý války. Rose: Co chce? Edward: Mír! Jasper: A kdo by nechtěl?! Esme: *francouzsky* Člověče, co potřebujete? Francouzský voják: *francouzsky (jak jinak, že?)* Záchranu! Angličani nás drtí! Esme: A co Johanka z Arku? Francouzský voják: Nikoho takovýho neznám... Alice: Esme! Máme problém! Měla jsem vizi! Esme: Jakou? Alice: Že jedu za králem a bojuju v brnění a jedu na koni a... Rose: Našli jsme Johanku! Johanka totiž není Johanka, ale Alice! Alice: *na vojáka* Odveď mě ke králi! Za chvíli už Alice i voják mizí v dálce. Jasper: Musíme na ní dát pozor! Johanku přece upálili! Emmett: Alice, prosím neodjížděj! Ty jsi jediná, kterou jsem doopravdy miloval! Rose a Jasper: Cože? Já tě... * jdou roztrhat Emmetta* Carlisle: Johanku sice upálili, ale to neznamená, že upálí i Alice. Emmett: *právě vyškubl Rose svou hlavu a nasadil si ji na krk... obráceně* Zapomeňte na to, co jsem řekl. Listy se znovu otočily a Cullenovi najednou stáli na náměstí na kterém stála hranice, na které byla přivázaná malá postava. Alice: Ahoj všichni! Edward: Ty máš bejt na hranici! Jasper: *na Edwarda* Jestli nezmlkneš, tak tam skončíš ty! Alice: Nejsem blond... blbá! Vycpala jsem ňáký hadry. Voni to nezkoumali. * oslnivý úsměv* Rose: Já chci pryč! Připadám si tu jak mrtvá! Esme: Vždyť jsi mrtvá... Rose: Cože? Jak dlouho? Carlisle: Od té doby, co jsi upír! Rose: Já jsem upír? Jasper: Musíme pryč, nebo Rose přeskočí nadobro... Vítr vyslyšel jejich prosby a otočil stránky. ??? Carlisle: Tak kde jsme teď? Esme: NWM... Emmett: Už zase náměstí s hranicema? Proč jsou teď dvě? Edward: NWM... Alice: Hej! Někoho vedou! Dav vede dvě děti. Děvče a chlapce. Může jim být tak čtrnáct. Carlisle: Já je odněkud znám... Edward: Ty znáš lidí... Carlisle: Nebuď laskavě drzej! Alice: Známe je určitě! Jasper: Jo, Jane a Alec! Takže pryč odtud nebo si na nás zasednou! Esme: Už si na nás zasedli. Rose: Chci pryč, chci pryč, chci pryč! Emmett: Klidni se, klidni se, klidni se! Esme: Jdem domu, jdem domu, jdem domu! Carlisle: Sakra, ono je to nakažlivý! Stránky se opět rozlétly a kniha se zavřela. Všichni Cullenovi stáli zase v pracovně. Nebo snad ne? Edward: A do prd...! Nechal jsem v Tróje Bellu!
V poslední knihovně našel knihu Lidské dějiny. Jen co ji otevřel, listy se začaly otáčet, jako kdyby foukal vítr. Ozval se mlaskavý zvuk a Emmett zmizel v knize. Jeho poslední myšlenku zaslechl Edward.