4. kapitola
6. 10 2011 | 16.29
JAKEŮV PŘÍTEL
Pohled Belly:
Jake mě vedl do nedalekého lesa, když v tom si mě obrátil k sobě a chytil mě za paže, abych necukala a začal se přibližovat k mým rtům. Cítila jsem motýli v břiše. Zavřela jsem oči a čekala jsem, až se naše spojí naše rty v jedny, když v tom jsem uslyšela praskání větviček a ironický smích.
"Ale, ale. Upíří coura." Byl to Paul. Nevěřila bych, že to řekne, aspoň ne takhle. Hned jsem se vymanila z Jakeova sevření a vydala se za Paulem, abych mu uštědřila můj pravý hák. Když narazila má pravá ruka sevřená v pěst na jeho levou stranu tváře, ani se nepohnul, zato v mé ruce zlověstně zapraskalo. Z Paulova hrdla se vydralo zlověstné vrčení. Než jsem se vzpamatovala, stál přede mnou obrovský šedivý vlk. Chytila jsem Jacoba za ruku a ucítila, jak se celé jeho tělo třese v pravidelném rytmu, ale stále rychleji.
"Běž!... Utíkej!" Zakřičel na mě Jake. A já ho poslechla. Utíkala jsem co mi síly stačily. Poslední, co jsem zaslechla bylo vrčení dvou nebo více zvířat. Ani jsem se neohlédla, hned jsem nasedla do náklaďáčku a jela domů. Když jsem zastavila vedle tátova policejního auta hned jsem utíkala domů a zamkla za sebou.
"Co? Pronásleduje tě duch nebo vrah?" Zeptal se se smíchem Charlie.
"Ne, já jen... já... uviděla jsem tvoje auto a chtěla... hm... měla jsem ti říct, že tě Billy hodlá navštívit."
"Tak jo." Řekl jen. Ještě jsme prohodili pár slov a já hned šla nahoru do svého pokoje. Otevřela jsem dveře a... v mém stál Jake.
Pohled Jaka:
Vedl jsem Bellu do nedalekého lesa, abych jí měl jen pro sebe. Když jsem usoudil, že jsme dost daleko, tak jsem si ji obrátil k sobě a chytil za paže a začal se přibližovat k jejím krásným a plným rtům. Viděl jsem, že je nervózní. Pak jsem zavřel oči a už už ji políbil, když v tom přišel Paul.
"Ale, ale. Upíří coura." Řekl ironickým hlasem. Bella mě odstrčila a už si to ládovala k Paulovi. Těsně před ním se zastavila a dala mu pravý hák, který jsem jí učil. Řekl jsem si jo, ale pak jsem uviděl Paula.
"Běž!... Utíkej!" Zařval jsem na Bellu a k mému údivu mě poslechla.
Jakmile se otočila, tak jsem se proměnil. A začal se rvát s Paulem. Během chvilky přiběhl i Sam – samozřejmě ve vlčí podobě – a začal nás uklidňovat.
"Jacobe, Paule, uklidněte se!" Řval na nás v myšlenkách.
"Urazil Bellu! Řekl jí, že je upíří coura!" A zase se do Paula zakousl.
"Ano, a udělám to znovu, protože to je pravda!" Převalil mě na záda a zahryzl se mi do hrudníku, já jsem zakňučel skopl ho ze sebe zadními tlapami a zahryzl se mu do, no však víte kam. Paul zakňučel a stáhl se za Sama. Já si povýšeně stoupl na všechny čtyři a ještě jednou hrozivě zavrčel.
"Tak jo. Skončili jste?" Zeptal se znuděně Sam.
"Jo." Řekl jsem vítězoslavně.
"Jo." Řekl zkroušeně Paul. Když jsme se proměnili zpět a došli před Emiliin dům, ucítil jsem vůni Muffinů. Jen jsme vešli dovnitř, už si Embry s Jaredem dávali stovku.
"Copak to bylo za sázku, hm?" Zeptal jsem se s plnou pusou.
"Vsadil jsem se s Jaredem, že porazíš Paula, a vyhrál jsem!" Radoval se Embry.
"No furt to říkej!" Vyprskl Jared.
"Ale no tak, kluci. Vždyť to je jen stovka, ne?" Zeptala se s úsměvem na tváři Emily.
"Ne, to není jen stovka, tady jde o mou čest!" Vykřikl Jared.
"Same, musím si něco vyřídit."
"Tak běž, ale vrať se na hlídku, jasný?"
"Jasně." Řekl jsem jen a vydal se za Bellou. Skočil jsem oknem do jejího pokoje zrovna v okamžiku kdy do něj vletěla jako neřízená střela.