10. kapitola
20. 10 2011 | 14.26
NABÍDKA
Pohled Belly:
Když jsem doklusala na pomyslnou upírsko-vlkodlačí hranici, už tam stál Jake. Byla jsem tak šťastná, že ho zase vidím, a proto se k němu hned rozběhla. On instinktivně své paže roztáhl a s úsměvem na rtech čekal, až mé tělo narazí do toho jeho.
"Ach Jaku!" Vydechla jsem úlevně a hlavu si opřela o jeho vypracovanou hruď.
"Bello, Bello. Ty mě jednou připravíš o rozum! Víš vůbec, jakou jsem měl starost?" Řekl káravě.
"Já vím, ale musela jsem to vyřídit." Špitla jsem do jeho hrudi.
"Dobře, ale už mi to víckrát nedělej, jo?"
"Rozkaz!" Zasalutovala jsem z úsměvem. Jake mě něžně políbil a odvedl domů. Před vchodem mi jemně stisk ruku a poklekl.
"Bello."
"Jaku?"
"Bello Swanová, slibuju, že tě budu milovat až do smrti. Vezmeš si mě?" Zeptal se s takovou láskou v očích.
"Jaku..." Řekla jsem, když jsem popadla dech.
"Není brzo?"
"Bello, známe se celý život."
"Nemůžeme počkat?"
"Samozřejmě. Budu na tebe čekat klidně i po zbytek života, jen mi řekni, že mě opravdu miluješ. Řekni mi, že nejsem nějaká náplast na tvé ránu."
"Samozřejmě, že nejsi! Nikdy bych ti to neudělala! Neudělala bych ti to právě proto, že tě miluju. Miluju tě jako ještě nikdy nikoho." Což nebyla pravda. Stejně jsem milovala Edwarda.
"Takže se uvidíme zítra?" Odběhl od tématu Jake.
"Jasně. Tak zítra." Řekla jsem, políbala ho a šla dovnitř. Když jsem za sebou zabouchla dveře. Náhle jsem ucítila ten tíživý pocit samoty.
Pohled Jaka:
Jen co Bella odešla pryč, šel jsem jí sledovat. Stejně jsem věděl, za kým jde. A měl jsem pravdu. Šla za těmi pijavicemi. Zastavil jsem se na hranici, a čekal, až Bella přijde. Netrvalo to dlouho. Za chvíli vyběhla z lesa a rozběhla se za mnou, já instinktivně roztáhl paže a s úsměvem na rtech čekal, až se naše těla střetnou.
"Ach Jaku!" Vydechla úlevně a hlavu si opřela o mou hruď.
"Bello, Bello. Ty mě jednou připravíš o rozum! Víš vůbec, jakou jsem měl starost?" Řekl jsem káravým tónem, ale uvnitř jsem se smál.
"Já vím, ale musela jsem to vyřídit." Špitla.
"Dobře, ale už mi to víckrát nedělej, jo?"
"Rozkaz!" Zasalutovala z úsměvem. Já ji něžně políbil a odvedl domů. Před vchodem ji jemně stiskl ruku a poklekl jsem na jedno koleno.
"Bello." Vyslovil jsem váhavě její jméno.
"Jaku?"
"Bello Swanová, slibuju, že tě budu milovat až do smrti. Vezmeš si mě?" Zeptal jsem se.
"Jaku..." vydechla po chvíli.
"Není brzo?" Dodala.
"Bello, známe se celý život."
"Nemůžeme počkat?"
"Samozřejmě. Budu na tebe čekat klidně i po zbytek života, jen mi řekni, že mě opravdu miluješ. Řekni mi, že nejsem nějaká náplast na tvé ránu."
"Samozřejmě, že nejsi! Nikdy bych ti to neudělala! Neudělala bych ti to právě proto, že tě miluju. Miluju tě jako ještě nikdy nikoho "Takže se uvidíme zítra?" Odběhl jsem od témata.
"Jasně. Tak zítra." Řekla, políbala mě a vešla dovnitř.